Rec: Dlouhá cesta z ráje

7. července 2014 v 22:48 | Reina-sun |  Recenze
Zdravím konečně po dlouhé době!
Rajčátka mne nezdecimovala, snad mi jen ukradla chuť psát. Píšu to na rovinu, nebudu se vymlouvat na málo času - vždyť už mám prázdniny. (Sice pracovní, ale koho to zajímá, že.)


Nedávno jsem dočetla jednu knížku. Musím se o ní podělit, bude to taková recenzička. Nemám s recenzováním žádné zkušenosti, ale pokusím se vám popsat, jak jsem knihu vnímala já. Děj jako takový jen naznačím, pokud zaujme - přečtěte si ;)

Cesta ke knize: Vykoukla na mě v Praze na nádražním knihkupectví s překvapivou cenovkou. Na štítku byla napsaná pohádková cena - 59.00 Kč. No, nekupte to, když jste knihomol! Cestou ke kase jsem si přečetla úryvek na obálce a dostala okamžitou chuť vědět víc...

Dlouhá cesta z ráje - Leah Chishugi

Nejprve jsem dostala stručnou lekci dějepisu. Teď mne napadá, víte vy vůbec, kde je Rwanda? V Africe! (Mezi Tanzanií a Dem. Rep. Kongo, takový drobeček!) A víte, co je genocida? Vyvražďování, vyhlazování. Nezdá se vám to povědomé? Taky je, u nás se takhle likvidovali Židé...
A nyní Začátek. Zjistila jsem, že prolog obsahuje úryvek z obálky, rychle jsem ho přelouskala a čekala na rozuzlení. Život či smrt? (Logicky je to jasný, protože jinak už by o tom nenapsala, ale stejně...) A ono nic. Konec prologu a sluníčkový začátek první kapitoly. To byl zvrat - už na začátku!

Kniha dále pokračovala líčením autorčina dětství, přes samotný průběh genocidy až po autorčin útěk takřka přes celou Afriku až do Británie. Příběh krásně plyne a četl se mi strašně dobře.
Ale celou dobu čtení jsem byla víc a víc znechucená. Lidmi. Na povrch vybublával hněv. Muži, do té doby pyšnými otci, vraždili své ženy i děti. Celkově se chovali jako zvířata, byli úplně zmagoření. Chtěli jen krev a pomstu za nic!!

Pro mě tohle znamená strašně moc. Že i po odložení knihy, jsem se od toho nemohla odpoutat. Že jsem celé noci přemýšlela, jak se to mohlo takhle zvrtnout?! Jak málo lidem stačí, aby zapomněli na lásku, úctu a proměnili svět v jednu velkou krvavou šmouhu. Při čtení se mi dělalo špatně, ale ne z krve, ačkoli je jí tam dost a dost. Z toho kým jsme, kým jsme ve své nejhlubší podstatě. A hledala jsem sebe. Říkala jsem si: ,,Tohle bych nikdy udělat nemohla." Ale... samozřejmě, že mohla! A myslím, že kdybychom museli, byli v té největší výhni dění, tak bychom šli proti všem. A to, když si člověk uvědomí, není vůbec pěkná budoucnost.

Ave!
Reina-sun
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama