Červenec 2014

10 000 kroků

31. července 2014 v 14:23 | Reina-sun |  Úplňkové nářky
Ciao!

O tom, že je chůze zdravá a počítá se mezi pohyb, není sporu. Otázka je proč zrovna 10 000 kroků? Myslím tím, proč se rovnou neřekne: ,,Lidi, jděte denně 7,5 km a bude to v cajku." Je 10 000 tak hezké číslo, že nešlo odolat? Nebo se firmy snaží prodávat krokoměry?
Já nemám dobrou představivost nebo chcete-li odhad na vzdálenosti. 7,5 km - to je hezké, ale kolik to je? Hodně nebo málo? Záleží jak. Kdybych jela na kole, řekla bych, že to je minimum - vždyť ujedu v klidu 60 km denně (jak jsem zjistila na turisťáku). Kdybych jela autem, ani bych si neuvědomila, kdy bylo těch 7 kiláků za mnou.

Je pravda, že lidé chodí čím dál míň. Nejsou přece blbí, proč se namáhat, když máme auto? No a co, že je to jen 50 m do ochoďáku...Ještě, že se (zatím) nejezdí i uvnitř supermarketů. S tím jsem nikdy problém neměla a odsuzuju lidi, co jsou líní chodit pěšky, když na jiný pohyb nemají čas. Tady se rodí ona obezita a další zdravotní problémy (vysoký krevní tlak, zvýšené riziko infarktů, ...) - to se není čemu divit!
Já chodím pěšky, co to jde: z práce, do školy/ze školy, nakoupit, na návštevu, do knihovny, do kavárny, do kina. Uznávám, až do Plzně bych od nás nikdy nešla, ale po ,,vlastním" městě mi to přijde jako samozřejmost (a to tu nemáme zrovna rovinky), ačkoli mám řidičák. Někdy dám přednost MHD než jít unavená v děšti po práci pěšky domů přes celé město. Jenže já nesedímv kanceláři, ale dělám brigádně servírku - tj. lítám po place 4-12 h denně.

Takže abych konečně zjistila, co je to 10 000 kroků v praxi, hodlám si dnešní ,,Večeře" měřit kroky. Je to jen aplikace v mobilu, takže výsledek bude spíš orientační, ale já chci přibližně vědět, jestli se dá v práci 10 000 nachodit.

A pro všechny ostatní: Choďte! To neubližuje! Proč nevyjít z domu o deset minut dřív a místo busem jít na koupák pěšo? Nechci pořád zmiňovat školu, ale ono je to uklidňující jít do školy ráno pěšky. Pročistí se hlava, nadýcháme se čerstvého vzduchu a rozcvičíme se za tónů oblíbené hudby. Upřímně, kolik toho nachodíte? Neptám se na počet kroků, ale chci, abyste se zkusili zamyslet, jak často raději volíte MHD nebo pohodlný odvoz. Když už musíte busem, proč nevystoupit o zastávku dřív a ten kousíček dojít? Všechno jde, když se chce. A já chci žít, co nejdýl...

Ťapající
Reina - Sun

Vlčí hora bez vlků - MM

25. července 2014 v 14:58 | Reina-sun |  Otisky mých tlapek
Zdravím (svůj blog a sebe, protože žádní rozumní čtenáři by tu po tak dlouho nezůstali),
no ehm...

Objevila jsem kouzlo myšlenkové mapy (MM)... mluvím zcela vážně. Naše třídní se nám snažila ve škole mapy představit jako skvělou učební pomůcku, ale znáte to. Účinek = 0 . Jasně, to víš, že jo; bla bla.... kdy už sakra zazvoní?!
No tak jsem na ně narazila znova a zaujaly mne jako prostředník výtvarného vyžití. Rozhodla jsem se s tímto pomocníkem zaznamenat výstup na tzv. Vlčí horu, která se nachází nedaleko (no ne úplně blízko) od mého skromného bydliště, na kterou jsme z chalupy měly tolikrát s N. namířeno a tolikrát jsme zůstaly líně se válet na Vyhlídce... Tak jsem zburcovala další N. - mojí roztomile ďábelskou sesřičku a pana otce, který už měl na VLčák několikrát spadeno a jelo se.
Něco o zřícenině nám vypověděla naučná cedule, zbytek jsem si doma dohledala. Vše jsem vpravila do mapičky (bylo mi líto ty historické informace jen tak zapomenout, proto se vyjímají na papíře též, takže teď je v klidu zapomenu...) a nehorázně mě to bavilo! Piplala jsem se s tím, načrtávala, gumovala, stejně přepisovala jinam a nakonec barvila fixkami.
Fixy - to je pro mě zlo! Už je nepřepíšu, jeden chybný tah a všechno by letělo do koše! Jenže pastelky byly v tak bídném stavu...

No nakonec jsem to zvládla, samozřejmě. Líbí se mi. Není na ní nic okouzlujícího, neobvyklého nebo dechberoucího. Snad jenom můj pot, nadávky, soustředění a plno barev, co jsem do toho vložila.

Snad se něco přiučíte ;)


Ty jo, víte vy, že v tom psaní je něco podivně...snad uklidňujícího nebo nevím... Mám pocit, že jsem dokončila velkou věc. Jé, mně to psaní tak chybělo!

Vracím se moji milí! To jste rádi, co? *ironie*
P.S. Na otázku, proč se této hoře říká vlčí, jsem nenašla odpověď. Jistě, je to podle vlků, mých bratrů, ale nikde není psáno, že opravdu žili právě tam...

Znovuzrozená, zpět-se-vracející
Reina-sun

Rec: Dlouhá cesta z ráje

7. července 2014 v 22:48 | Reina-sun |  Recenze
Zdravím konečně po dlouhé době!
Rajčátka mne nezdecimovala, snad mi jen ukradla chuť psát. Píšu to na rovinu, nebudu se vymlouvat na málo času - vždyť už mám prázdniny. (Sice pracovní, ale koho to zajímá, že.)


Nedávno jsem dočetla jednu knížku. Musím se o ní podělit, bude to taková recenzička. Nemám s recenzováním žádné zkušenosti, ale pokusím se vám popsat, jak jsem knihu vnímala já. Děj jako takový jen naznačím, pokud zaujme - přečtěte si ;)

Cesta ke knize: Vykoukla na mě v Praze na nádražním knihkupectví s překvapivou cenovkou. Na štítku byla napsaná pohádková cena - 59.00 Kč. No, nekupte to, když jste knihomol! Cestou ke kase jsem si přečetla úryvek na obálce a dostala okamžitou chuť vědět víc...

Dlouhá cesta z ráje - Leah Chishugi

Nejprve jsem dostala stručnou lekci dějepisu. Teď mne napadá, víte vy vůbec, kde je Rwanda? V Africe! (Mezi Tanzanií a Dem. Rep. Kongo, takový drobeček!) A víte, co je genocida? Vyvražďování, vyhlazování. Nezdá se vám to povědomé? Taky je, u nás se takhle likvidovali Židé...
A nyní Začátek. Zjistila jsem, že prolog obsahuje úryvek z obálky, rychle jsem ho přelouskala a čekala na rozuzlení. Život či smrt? (Logicky je to jasný, protože jinak už by o tom nenapsala, ale stejně...) A ono nic. Konec prologu a sluníčkový začátek první kapitoly. To byl zvrat - už na začátku!

Kniha dále pokračovala líčením autorčina dětství, přes samotný průběh genocidy až po autorčin útěk takřka přes celou Afriku až do Británie. Příběh krásně plyne a četl se mi strašně dobře.
Ale celou dobu čtení jsem byla víc a víc znechucená. Lidmi. Na povrch vybublával hněv. Muži, do té doby pyšnými otci, vraždili své ženy i děti. Celkově se chovali jako zvířata, byli úplně zmagoření. Chtěli jen krev a pomstu za nic!!

Pro mě tohle znamená strašně moc. Že i po odložení knihy, jsem se od toho nemohla odpoutat. Že jsem celé noci přemýšlela, jak se to mohlo takhle zvrtnout?! Jak málo lidem stačí, aby zapomněli na lásku, úctu a proměnili svět v jednu velkou krvavou šmouhu. Při čtení se mi dělalo špatně, ale ne z krve, ačkoli je jí tam dost a dost. Z toho kým jsme, kým jsme ve své nejhlubší podstatě. A hledala jsem sebe. Říkala jsem si: ,,Tohle bych nikdy udělat nemohla." Ale... samozřejmě, že mohla! A myslím, že kdybychom museli, byli v té největší výhni dění, tak bychom šli proti všem. A to, když si člověk uvědomí, není vůbec pěkná budoucnost.

Ave!
Reina-sun