Březen 2014

Roztříštěný čas

20. března 2014 v 17:20 | Reina-sun |  Otisky mých tlapek
Taky občas nic nestíháte? Odevzdání seminárky klepe na má dvířka a já nemám ani praktickou část! Samozřejmě zrovna teď všichni mají potřebu zkoušet a jelikož se nudí, chtějí mít co opravovat. Prostě na zabití.

Proto mám někdy opravdovou chuť vzít čas po hlavě palicí nebo alespoň novinama. V dohledné době se mi to nejspíš nepodaří, tak jsem něco roztřískala alespoň na papíře. Hodiny matiky, zemáku a jiných nudných předmětů holt musely počkat. ZABILA JSEM ČAS!


Hm, snad nedopadnu jako Kloboučník. SIce bych potřebovala čas na chvíli zastavit, ale stačila by chvilinka! Na vydechnutí...

Adios!
Reina-sun

Téma imaginární seminárky

18. března 2014 v 22:18 | Reina-sun |  Úplňkové nářky
Do háje se seminárkou! DO háje s doktorama!

Kdybych věděla, co mě to potká, zvolila bych si téma seminárky: Vliv nalomené scapuly (lopatky) a 5TH vertebrae (5. hrudního obratle) na ztučnění jater a žaludeční vředy. Všechny tyto nemoci a problémy má totiž moje matka.
Ano, píšu matka. Bude to znít krutě a hnusně, ale strašně se těším na vš/rok v zahraničí. Těším se, až se odstěhuju a nebudu mít zodpovědnost za nikoho jiného než za sebe.
Pro ujasnění, mamku místo školy vozím po doktorech. Proč? Protože mamka nepracuje, a tak taťka jezdí se svou firmou za prací do různých států EU. Do toho zamotám mojí malou ségru, se kterou dělám úkoly, vodím ji na kroužky a snažim se s ní vyjít. Naprosto objektivně jako nezúčastněná třetí strana totiž musím říct, že je pěkně rozmazlená a moje snahy o vštípení jí alespoň základy gramtiky, vycházejí naprázdno.

A k tomu se mamka chová šíleně nezodpovědně. Člověk ji musí kontrolovat, aby brala prášky, jak má. Aby držela dietu, nepila nic bublinkového (* momentálně štrachá v ledničce Colu).
Snažím se, aby ségra neumřela hlady a aby to, co se u nás odehrává nemělo žádný dopad na její školu a zájmy. Je to šílený, připadám si jako dvojnásobná matka. Lze se pak divit, že když přijede záchrana a chlap konečně vezme za otěže, chci trochu klidu a oddechu? Jenom sedět, poslouchat hudbu, na nic nemyslet... Musí mi to být vyčítáno?

Dala jsem průchod svému lítostivému já. Samozřejmě mám i racionální optimistickou část, která mě ujišťuje, že to bude dobrý, že se to spraví. Že tohle je to těžké období a pak přijdou samé šťastné okamžiky....Jenom bych ráda, aby to bylo brzo.

Když to tak po sobě čtu, ani se nedivím, že stále nemám přítele. Teď na to nemám ani čas a asi ani energii.

Amen,
Reina-sun

Masopustní sobota

9. března 2014 v 11:38 | Reina-sun |  Úplňkové nářky
Tak jsem si odbyla svou premiéru v masopustním průvodu. U nás se masopust nikdy neslavil, ale nedaleko v takové menší vesnici (i když tvrdí, že je to městys) se každoročně masopust slaví.

Můj úkol byl celkem prostý: sehnat si masku, projít s průvodem Chodovou Planou, stát na stanovištích a dávat dětem bonbónky. Říkala jsem si, že to bude pecka, ještě dostanu dvě stovky za výpomoc, prostě to bude skvělý... Ani snad nemusím rozepisovat, že jsem měla problém hned s prvním úkolem. Ono se to lehce řekne, sežeň/vyrob si masku. Ale jakou? Začala jsem hledat, jaké masky se vůbec hodí k masopustu. Našla jsem smrt, medvěda, slamáka, Židy, Turky,... Pro mě naprosto nepoužitelná informace. Pak jsem si řekla, no a co jako, vymysllím něco z domácích zdrojů. A šla jsem za věštkyni.
Jelikož bylo včera nádherně, přišlo dost lidí. A ty děti v úžasných kostýmech! Jednoznačně to u nás vahrál slamák a žabka. Slamák měl v ruce metlu ze suchý trávy, do děr v košili byla tráva taky zastrkaná a na hlavě starý slamák. Boží i tématický! A žabka byla roztomiloučká. Byla to malá holčička, tak tři roky. Celá byla v svítivě zeleném podomácku vyrobeném skoro-pytli a na hlavě nalepená žabčí očička.

Průvod se prošel od školy sídlištěm a dorazil za doprovodu hudby na nádvoří Staré Sladovny (jenom já si během průvodu zpívám s dechovkou Muziky, muziky a hrdě se nesu). A tam to teprve vypuklo! Se spolužáky jsem neměla domluvené stanoviště, tak jsem se rozhodla pendlovat. Sháněla jsem míčky, stavěla tlamy. Začínala jsem s Dorkou právě u klaunských tlam (jak se do nich hází míčky). Dori si ukořistila košík s bonbóny a já jsem chytala míčky. To mi byl čert dlužen! Byla jsem zplavená, takovou rozcvičku jsem nezažila! Naštěstí jsem si v tom našla grif a pak už jsem nemusela tolik běhat. (Ale stejně mě dneska bolí zadek a stehna!) Pak jsme dostali zmrzku, mojí první v letošním roce, a já se na chvíli připojila k třídní na shazování kuželek.
Když byl čas na sklízení věcí, některé děti jsme nemohli odehnat! Zvlášť ty zájemce o šerm! NIcméně jsme pak ještě chvilku poseděli a hurá na vlak! Cesta trvala asi pět minut, tak jsme si řekli, že příště jedeme na kole! :D

Takže nakonec se mi to vážně líbilo! Je to krásná tradice, ten masopust a co jsem viděla videa, kde dodržují původní zvyky - to je teprve něco! (Uznávám, některé ty zvyky jsou dost děsivé. Třeba židi s dlouhou stětkou by měli víc než naznačovat sex s dívkami, prý je to pak symbol plodnosti či co :D)

Plodné, maškarní dny!
Reina-sun

Borovičky, co myslíte?

6. března 2014 v 17:59 | Reina-sun |  Mapuji očima
První sluníčko vylákalo ven nejem mne, ale já hupsla rovnou na kolo a šup na cesty. Dojela jsem do Drmoulu, kde jsem se zastavila u fotbalového hřiště a dostala chuť vylézt na první letošní strom, který stál nedaleko.

Byla to ... borovice!





Ten pohled dolů je fajn...


... ale pohled do dáli je mnohem lepší!




Obzor je od minuty tmavší a tmavší,


Šištičko z loňska, ty nemáš šajn!


Vidíš jak kůra jen to,co musíš.


Brachyblasty ostnaté


Bývalá větvičko, co nám k tomu povíš?


I rybník jsem navštívila.


Pro tonoucího stéblo objevila.

Jesltipak víte, co mý očím neuniklo? Zde to je.


Až vám vyjde sluníčko, nezapomeňte vyběhnout ven!
Reina-sun

Fantazie je ...

2. března 2014 v 19:37 | Reina-sun |  Je dáno
Mám tu několik málo mých ,,aforismů". V uvozovkách, protože aforismy jsou obyvkle vtipné a ty moje jsou jen úvahové.

...spirála nápadů a barev mysli rozprostírající se v nekonečnu nevědění.

...perla zářící víc či míň v nitru každého.

...nesladší naděje bytí ve všech dimenzích mysli.

...je záchranný kruh ploucí po hladině temné reality, kterého se chytneme vždy, když si chceme uchovat zdravý rozum.

...skoro jako padající hvězda. Můžeme si něco usilovně přát, ale jen fantazie nám to pokaždé splní.

...chuť dívat se na věci z jiného úhlu než ostatní.

Já osobně bez ní nemohu žít. Zažila jsem spoustu situací, kde mě moje fantazie zachránila. Každý člověk má a potřebuje fantazii, si myslím. Záleží pak na té určité osobě, jestli potřebuje mačkat toto záchranné tlačítko častěji či ne.
Život je forma fantazie nebo je fantazie formou života. A samozřejmě inspirace. To je důležitá kamarádka fantazie. Podívejte se třeba na umělce, skladatele, zpěváky, u těchto lidí se očekává fantazie a kreativita. O čem se nejčastěji zpívá v písničkách? V dechovkách o myslivcích, skrytém sexu a lásce, moderně o lásce, o problémech a současných stavech. Dá se tedy říct, že umělci se inspirují svým životem a svou fantazií. Lze tedy mezi těmito dvěma pojmy udělat rovnítko?

Medailonky - č.2

1. března 2014 v 17:38 | Reina-sun |  Krátkosti
Jdu se pustit do seminárky. A doopravdy (i když to si říkám už celý týden prázdnin). Ale předtím se ještě podělím o druhý medailonek z Plzeňského výletu, zmíním milou důchodkyni.



Prodavačka sedící za kasou je klasická znuděná důchodkyně. Má před sebou ještě tři hodiny šichty, to moc nepotěší.
Jdu na řadu až po T., která se směje snad jenom na mě. Paní už nestíhá ani zdravit, protože málokdo pozdraví ji. Hledí na ni skoro jako na robota, ale já vsadím na rozpustilost (vzhled skoro hippie mi k tomu napomáhá), vesele ji pozdravím, přidám široký úsměv, podám předem připravené peníze. Vyvedla jsem ji z míry, moc veselých a vstřícných lidí za den asi nepotká. Nervózně se usměje, snad z obavy, aby nebyla terčem kanadského žertíku či skryté kamery, si zachovává odstup. Tu korunu jí nechám a popřeju hezký den. To ji dorazí, udiveně mi přání oplatí a já vidím stále ještě překvapený úsměv na jejích rtech. Určitě zpestří zákaznici za mnou den a třeba jí práce uběhne rychleji. Možná se jí hlavou honí naděje, že mladá generace není tak docela zkažená...
Možná přijde domů a bude manželovi vyprávět o zvláštní blondýnce s růžovým šátkem ve vlasech, červenou kožíškovou bundou a dlouhou hippie sukní, která se na ni usmála. Možná se zítra taky na někoho usměje a dá mu naději, že všechny důchodkyně nemusí být zapšklé, staré a nadávající čarodějnice.



Prostě si myslím, že je strašně lehké zapomenout. Na někoho, na něco. Ale ne každý si takový osud zaslouží, i když to jsou náhodní spolucestující :)

Seminárkám zdar!
Reina-sun