Medailonky - č.1

27. února 2014 v 12:29 | Reina-sun |  Krátkosti
Po dloouhé době: Ahoj!
Někdo se těší na prázdniny a někdo už si je užívá. Já už se válím doma a jako každý rok jsem si splnila jarní tradici - návštěvu kamarádky v Plzni. Myslím, že není potřeba rozepisovat, jak to bylo úžasné :) Nicméně pointa článku je, že T. musela odejítaasi na 2 hodiny na praxi a já se sama potulovala Plzní a to bylo dobrodrůžo! Zbytek času jsem strávila na věži Sv. Bartoloměje a v blízkém CrossCafé (naproti poště ;)). Ráda pozoruju lidi, gesta a proto jsem se při kafi nějak rozepsala a medailonek byl na světě!


Jde o neupravenou verzi, chci pro sebe zachovat atmosféru i pocity, které mě zahrnovaly při psaní. Samozřejmě by to šlo napsat o sto procent líp, ale je to i o mně.

Souboj zodpovědnossti, vůle s klížícími se víčky. Kluk naproti to nevydrží a s povzdechem odhazuje kostičkovaný sešit. Chopí se telefonu a najednou se mu na tváři rozprostírá úsměv, ale jen tlumený. Přeci jen je na veřejnosti. Co na tom, že mu nikdo nevěnuje ani ždibec pozornosti. Nejistě pohlédne na sešit, měl by se učit. Raději se dá do řeči se servírkou, která ho, zdá se, dobře zná. Z hovoru vyplyne, že se dívám na vysokoškoláka. Snědý typ s učeným, sympatickým a nyní nešťastným výrazem, nýbrž servírka už mu alibi neposkytne. S povzdechem bere sešit znovu do rukou a otvírá ho, přečte několik řádek a s ještě větším povzdechem ho zaklapne. Z jeho tváře je patrné, že sám sebou pohrdá a není spokojen. Na blondýnu od vedlejšího stolu se podívá obdivně, trochu se závistí. Ona něco spisuje, má otevřenou učebnici a je to toho celkem zažraná. Kdyby věděl, že vůbec nedělám něco do školy natož pro sebe a že mám vlastně prázdniny, koukal by o to udiveněji. Dívá se na hodinky, usuzuje, že se toho dnes už moc nenaučí, hází sešit do tašky a odchází. Jeho místo se okamžitě zaplní bandou bzučících holek, ale to už pro mne není tak příjemná podívaná...

Pobyt v Plzni mě mnoho naučil. Cítila jsem se tam uvolněněji, protože tam žije xyz lidí a většinu neznám a nikdy znát nebudu. To je výhoda většího města, v Mariánkách si stále dávám pozor na to, jak mě vidí ostatní lidi a co si o mě myslí. Protože člověk na maloměstě musí tak nějak dostát své pověsti a nejen svojí, ale i celé rodiny. A víte co? Don´t care anymore. Jak je to osvobozující.
Taky mi přestala vadit pozornost lidí. Všem, kteří se na mě podívali, jsem se byla schopná podívat do očí a usmát se. Málo koukám lidem do očí - to se změní.
Celkově jsem strašně pozitivní typ, ale přesto si v M.L. připadám divně a nepřístojně, když jdu po ulici a jen tak se usmívám. Ale v tý Plzni...najednou se mi to zalíbilo, protože jsem viděla ohlas.

Tři věci, tři změny, tři medailonky z tohoto výletu. Přijdou brzy.
Reina-sun

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 TIP pro krásný domov ► TIP pro krásný domov ► | Web | 27. února 2014 v 12:39 | Reagovat

Držím palce :o)

2 Murphy Murphy | Web | 27. února 2014 v 22:17 | Reagovat

Předem se omlouvám, že jsem nečetla tvůj článek ... nemám čas, ale už námět zní zajímavě :'3
Chtěla bych ti poděkovat za komentář na mém blogu ... opravdu to Miley je :'D Mám radost, že jsi jí poznala.
A musím ti ještě říct, že máš moc hezký vzhled blogu :3

3 Porcelánová baletka Porcelánová baletka | Web | 28. února 2014 v 16:27 | Reagovat

Pěkně napsáno :-). To já mám zase problém s tím, že na sebe pořád upoutávám pozornost :-D. A ne a ne se jí zbavit. :-D
--
Co se týče toho anime, já taky nemusím vše, stačí jenom hledat a vždycky mě to mile překvapí :-).

4 Zdebra Zdebra | Web | 2. března 2014 v 20:32 | Reagovat

Pěkně napsané. :) Něco takového bych někdy mohla zkusit, že bych si někam sedla s notebookem a rozepsala se o dění okolo.
Pojem "bzučící holky" mě pobavil.
Taky si ve větších městech dál od naší dědiny připadám nějak líp. Tam je menší pravděpodobnost potkat někoho známýho, kdo bude vyzvídat.
V Plzni jsem ještě nebyla, ale doufám, že se tam někdy podívám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama