Iluze 65 - Krvavý leknín

2. února 2013 v 13:15 | Reina-sun |  Smetiště
Povídka či co k Iluzi 65. v Klubu SNílků. Strašně dlouho jsem tam nepřispěla, takže tímto si trošku upravím svědomí...

Ležela dívka na hladině rybníka a měsíční paprsky pomalounku slábly. Měsíční svit se vytrácel, stejně jako jiskra z dívčiných očí a srdce. Pomalu, pozvolna odcházela poslední špetička bytí a měnila se v páru...
Ráno lidé našli rozkvetlý leknín, potřísněný krví a látku z pavučin na cáry roztrhanou...

Touto hanebnou smrtí zemřely už tři pavoučí rusalky z harému Pavouka a jeho synů. Zžírány palčivou touhou, žárlivostí a hrdostí, radši volily náruč Smrťoucího než by tančily pro lidské zbloudilce. Tanec pod noční oblohou pro lidské duše, byla ta nejprimitivnější a nejnenáviděnější práce, kterou mohla jakákoli rusalka mít. Proto se tam obvykle zařazovaly starší rusalky, jejichž skromírající půvab stačil lidským smyslům.

Ona byla mladá a nejkrásnější, co kdy čas viděl. Paradoxně vyrostla na tom nejhorším místě, kde přebývala spodina. Mýtinka Matky Křižácké sdružovala společenství vysloužilých nebo hloupoučkých víl, kterým stačilo tančit za slídivých zraků lidského plemena. Vyrostla bez šance na návštěvu Pavouka a přec jí to nevadilo.
Její kočičí oči v záplavě tmavých vlasů na snědé pokožce zářily jako dva smaragdy. Její ladné pohyby však přece okouzlily nejmladšího Pavoučka. Tajně každý večer chodíval na mýtinku, aby se nechal zlákat a unést tancem Bohyně.
Jednu noc ale Bohyně netančila. Přišla až k ránu, chodidla měla odřená, jakoby celou noc v trnní protančila. Celý den po té noci prospala a byla celá rozlámaná. Tak se to opakovalo po celé měsíce.
Mladému Pavoučkovi to nedávalo spát, proto jednou večer sledoval Bohyni na cestě k rybníčku. Bohyně se nastrojila, jemná látka z pavoučích vláken se třepetala s každým závanem větru i vánku. Těšila se jako nikdy předtím. Doběhla na břeh rybníčka, kde už čekal...člověk.

Mladý, krásný, svalnatý, modrooký a mysliveckým kloboukem. Sevřel Bohyni v náručí až se s ní zatočil svět. Hned na to se ozvala bolest v noze. Další řezná rána se přidala na chodidlo k ostatním. Byla to daň za zakázané doteky, kdy se střetávaly dva světy. Polibek. Další tupá bolest. Pohlazení. Další pramínek krve.
Pavouček se nemohl dívat na bolest, kterou Bohyně prožívala. Vyskočil z křoví, kde se dosud ukrýval, a odtrhl milence od sebe. Bohyni odstřčil za sebe a jejího milého shodil do vody. Bohyně vykřikla překvapením a následně i zoufalstvím. Mysliveček neuměl plavat a tak se pomalu topil...
A Bohyně se vrhla za ním. Pavouček se jí pokusil zadržet, ale bylo pozdě. Bohyně doplavala až k svému milému, který z posledních sil vzdoroval vodnímu živlu.
,,Zemřeš." pravil posmutněle Pavouček. Bohyně po něm jen mrskla zuřivý pohled. Ani za odpověď jí nestál. Mysliveček dobojoval, nemohla ho zachránit. Ve vodě tělo rusalky ztrácí tvar a pomalu se rozpouští. Věděla, že umírá. Nemohla dál být s hrůznou vzpomínkou v mysli.

Čekala, až odejdou poslední paprsky měsíčního svitu a z ní zbude jen krvavý leknín na hladině malého rybníčku v lesích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maglaiz Maglaiz | E-mail | Web | 2. února 2013 v 21:15 | Reagovat

Děkuji za příspěvek do Imaginaria :-)
A tímto bych Tě chtěla pozvat na soutěž Imaginaria: http://libere.blog.cz/1301/imaginarius-special

Přeji hezký večer.
Maglaiz :-)

2 vivienne vivienne | Web | 8. února 2013 v 20:27 | Reagovat

Krásný příběh.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama