Záchrana na nic

2. ledna 2013 v 14:12 | Reina-sun |  Smetiště
Objevila se v prázdném sále. Uzlíček, který nesla, si přitiskla na prsa, podkasala si sukně a rozběhla se. Jejíí bosé nožky pleskaly o naleštěné parkety. Vyběhla ven. Všude stály davy lidí s hlavou upřenou k nebi. Ze všech stran se ozývaly rány a na obloze se objevovala barevná světélka. Žena si stáhl kápi do čela a běžela dál. Jakmile zahnula za roh, z budovy vyběhl nějaký muž. Byla pronásledována.
Mám náskok. Chvíli potrvá než zjistí, že jsem utekla k Dokonalým. Oni si tu slaví a u nás... Běda! Ve světě za Zrcadlem právě probíhají boje o moc. Válečníci vraždí všechny, co odporují. A děti. Můj pohled zalétne k uzlíčku. Klidně spí. Zaslechnu za sebou dusot. Musím zrychlit. Při vyčerpávajícím běhu za svobodou mi spadne kápě. Naštěstí se Dokonalí stále dívají na oblohu a nevšímají si ženy s temně fialovými vlasy, zelenkavou pokožkou a černýma očima.
Zahnu za další roh. Už se tu nevyznám, nevím, kde jsem a co bude dál. CHci zachránit svou holčičku! Vzpomenu si na legendu o malém chlapci, kterého našli na vodě. Možná je to klíč!! Když pošlu malou po klidné hladině, třeba se jí někdo ujme. Já tu žít nemohu.
Sbohem, dceruško. Brzy mě najdou. Ale ty budeš žít!

***
,,Proč?! Proč musím tohle snášet!"
Zoufalé klení patří drobné dívence. Vypadá na deset, ale je jí už čtrnáct. Její černé vlasy mají na slunci fialkový nádech, ale kvůli tomu nevyvádí. Jde o její obličej a pokožku. Je sice hlaďounká, ale zelená se žlutými proužky. Ve škole jí kvůli tommu nadávají, na ulici se jí vyhýbají. Ale copak za to může?
,,Za to může tvá matka." ozve se. Dívka se rychle otočí. Stojí tam muž, tak divný jako ona sama. Vlasy má ohnivé, oči černé a kůže vypadá jako tygří.
,,Matka? Já...já jsem sirotek."
,,Ale někdo tě počít musel, ne?" zeptá se ironicky neznámý. Super, teď mě totálně ztrapnil.
,,Kdo jste? Znal jste mámu? Setkáme se?"
Můj dychtivý pohled smaže další věta.
,,To sotva. Přes 13 let je mrtvá." muž si zapálí cigaretu a mocně z ní potáhne. ,,Kdyby s tebou neutekla, žila bys s náma za Zrcadlem.Tam by tvá kůže byla normální. U nás jsi krásná. Tady - zrůda."
Krásná, mohla bych být skutečně krásná? No, oproti tomu mužži jsem hezká. Co mě čeká tady? Ale nestřílí si ze mě?
,, Proč jste tu?"
,,Chci ti pomoci. Jsem...tvůj strýc. Pojď se mnou."
Mám strýce! Nejsem na světě sama! ,,A co s tím zrcadlem? Máme rodinu? "
,,Za Zrcadlem jsme jedna velká rodina."
Nikdy už nebýt sama, už nikdy neslyšet ty protivný poznámky a nadávky.
,,Jdeme."

Kdy teď někdo vešel do pokoje, zahlédl by zvláštní dívenku s jetě divnějším mužem. Holka se usmívá a kráčí vstříc zrcadlu. Muž se krutě a vítězoslavně usmívá. A za chvíli je pohltí docela obyčejné zrcadlo
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andrea Ohlsson Andrea Ohlsson | Web | 2. ledna 2013 v 14:55 | Reagovat

zajimava sci fi. Jak te napadla ta pruhovana plet? Fantazii mam velikou , ale pruhovana plet me jeste nenapadla.

2 vivienne vivienne | Web | 4. ledna 2013 v 21:22 | Reagovat

chudák holka.. jinak velmi zajímavý nápad, i když to bylo velmi krátké

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama