Leden 2013

Co takhle změnit sebe místo nadávání na nezměnitelné

26. ledna 2013 v 19:45 | Reina-sun |  Smetiště
Jasně, změny jsou různé. Ano, právě se nám vyměnila hlava státu. Někdo si obarvil vlasy a obohatil šatník. Ale co se každý zaměřit na sebe? Přestat mluvit o tom, co již změnit v blízké době nelze a začít zlepšovat, co ještě můžeme?!
Jistě jsou věci, které byste na sobě rádi pozměnili. Například lenost, nepořádnost nebo klidně i ten účes. Proč ne teď? Kdo tvrdí, že změny jsou na 1.1.? Stačí opravdu chtít a na dni tolik nezáleží....

Já si chci udělat pořádek v sobě, svých citech...Nechci se změnit celá jen... bych mohla býz zodpovědnější. A víc pomáhat doma. Ale když mě to tak nebaví.....
Tak si z domácích prací udělám zábavu nebo se za každou odměním. Třeba za vyluxování si dám bonbón, za utření prachu a úklid si dám radši tři. Možná to pomůže.

Jinak chci si vymezit víc času pro kámoše. Několikrát jsem zrušila schůzku, protože se mi tam nechtělo - vždycky to pak dopadne blbě. Takže už nic takového a postavit se čelem!

Někdo by mohl chtít zhubnout. Mě to vyhovuje, na své váze se cítím dobře. Stejně bych se ale mohla víc hýbat = chodit do útulku.
A svůj přístup k některým lidem...ale to už je běh na dlouhou trať.

Strakatý tmavý ač světlý koláč s ovocem

26. ledna 2013 v 17:35 | Reina-sun |  Smetiště
Zdár, ďoučata!
Včera se vypařili všchni z bytu (kromě psa, ale ten se nepočítá) a mě nechali domácí práce. Všechno kromě vaření, mají totiž pocit, že když nevařím s nimi, tak to neumím. Vytřela jsem jim zrak! Muchacha.... Mě prostě nebaví vaření a pečení, když mi někdo stojí za zadkem a kritizuje. Ale sama...klíďo!

Fanfráry, prosím....
Představuji vám svůj Strakatý tmavý ač světlý koláč s ovocem!! Těsto je z ověřeného receptu poleva a kombinace ovoce je ozkoušená odteď.


Půlka plechu pryč od rána do půl šestý. Slušný :D

Recept

potřebujeme: 2 vejce, 8 dkg másla (nebo: 3 dkg másla a 2 dkg oleje), 9 dkg cukr, 1/4 l mléka, 33 dkg hladké mouky, 1 prášek do pečiva, ovoce, polohrubou mouku a trochu másla; na polevu: smetanu ke šlehání, čokoládu na vaření

postup: Utřeme cukr, vejce a máslo, pak přidáme zbylé ingredience a umícháme těsto. Mělo by být tak akorát, ani příliš tekuté, ani pevnná hrouda. Vymažeme plech (máslo) a vysypeme (polohrubou moukou). Nalijeme těsto a poklademe ovocem - v mém případě jahodami a banány. A šup do trouby na 180 °C. Peče se docela dlouho, čas jsem neměřila. Přesvědčte se špejlí.
Pak ušleháme smetanu a rozetřeme ji po vychladlém koláči. nastrouháme čokoládu a posypeme. Dáme ztuhnout na balkon / za okno.
P.S. Nelekněte se, když se vám ovoce zapeče do těsta!! Ani když je povrch hnedý - uvnitř je těsto světlé!

TiP: pokud se vykašlete na polevu a máte radši drobenku -> 8 dkg másla, 10 dkg cukru a 10 dkg hrubé mouky

Recept najdete též na toprecepty.cz uživatele Lucis (já :D).

Ať šmakuje!


Tímto gestem ségra myslí, že sní koláče za tři! :D

KDO?!

24. ledna 2013 v 16:53 | Reina-sun |  Smetiště
Kdo jsem?
Ztratila jsem sama sebe, svoji identitu, když poprvé zneuctili moje tělo. Jakobych se vypařila, skutečná podstata byla pryč a zbyla jenom prázdnota.
Navenek vidí sebejistou blondýnku v minišatech a sexy prádýlku. Dobře si mě vychovali. Žádný chlap nepozná, že si to neužívám. Ale uvnitř? To nikoho nezajímá. Chtějí si užít a ne se hrabat v duši jedné malé děvky. Každý má svůj úděl, tomu věřím. Ale tohle? Donekonečna cítit bolest mezi nohama a vdechovat smrad zpocených dědků? Je tohle můj osud? Ne, něco se má stát. Stane se to. Musí. Z oblohy sjede blesk a ozáří mě. A pak potkám někoho, kdo mi pomůže vyhrabat se z týhle špíny.

To bylo před třemi lety. Už nejsem naivní holčička. Vím, nikdo nepřijde. Proč by měl?! Za chvíli ze mě bude stará ženská, tak snad mě nechají. Snad už nikdo nebude chtít poskvrněnou, ohmatanou a použitou. Snad. Jinak....

...to skončí.

Ledové + obrys projektu

15. ledna 2013 v 20:44 | Reina-sun |  Haiku
Ahojky,
dnešek nejspíš strávím děláním knížek z literárního kánonu, učením zemáku a úkolem z ruštiny. Divím se tomu každý rok, ale stejně mi to nedá, abych se nezeptala same sebe: To všem učitelům před pololetím hrabe?!
Odpověď: Ano.

Větve vrb postříbřené,
jiskřícím sněhem,
rybníky pod tíhou ledu.

P.S: Asi mě napadl takový větší projekt, který bych chtěla uskutečnit. Ale až po pololetí! :) Šlo by o ,,cestování" po Evropě. Určila bych trasu a každý týden bychom navštívili jeden stát. Každý den v daném týdnu bych zveřejňovala články o té které zemi a v každém by byl malý úkol či hádanka. (Hádanky by se psaly do komentů, náročnější úkoly do článků na vaše blogu.) Když byste vynechali danou hádanku nebo úkol - nevadí, ale budete mít míň bodů. Samozřejmě se zaměřím i na knížky a spisovatele daných států. Výzva? Objevte nová místa i když z tepla domova. Třeba dostanete chuť se tam mrknout i ve skutečnosti :)

Živly skládají svět...

13. ledna 2013 v 21:43 | Reina-sun |  Na Téma
Je pro mě moc těžké, vybrat jeden živel a označit ho za můj.

Země
Měla jsem k ní nejblíž díky Cornelii z WITCH. Byla jsem jako ona - blondýna, sportově založená s mladší ségrou. Jen její schopnosti jsem neměla a mít nebudu. Země je podle mě dost klidý živel, ale když se naštve, tak to lítá. Je ale i milosrdná a dává druhou šanci. Dovoluje květinám kvést, tím pomáhá nám. Nemyslím, že by bylo moudré jí provokovat.

Oheň
Oproti zemi je impulsivní. Strašně snadno se naštve a rád ukazuje svou sílu. Musím přiznat, že mě fascinuje. Zbožňuju, když se dívám do plamenů nebo jen do jednoho ze svíčky. Pod mým dechem se hýbe a já chápu, že je snadno zranitelný - stačí fouk a není. Je to jako tanečnice flamenca. Plná vášně tančí v poryvech vzduchu.

Vzduch
Nevypočitatelný. Někdy je milý, třeba v parném létě, nškdy bere životy. Zdá se, že je pěkně náladový - dělá si, co se mu zachce a na následky nedbá. Je svobodný a nespoutaný. Mám ráda, když si pohrává s mými vlasy a nutí je zběsile nebo líně poskakovat, podle jeho hudby. Miluju, když si stromy s větrem povídají.

Voda
Vypočítavá, klidná a majetnická. Umí být bouřlivá a nespoutaná, ale potřebuje pomoc větru. Je jediná, která zklidní oheň, ale i ona je ničivá. Potřebujeme ji a ona si to užívá.

A to vše celkem je Země. Naše matka, která umí pohladit i dát nám pár facek. Dostáváme jich čím dál víc a stále děláme stejné chyby. Proč?


Na Tři krále...poštu pošli

4. ledna 2013 v 22:21 | Reina-sun |  Smetiště
Zdárek, dneska mám dobrý pocit. Splnila jsem vše, co jsem měla. A jako první se tu objeví novinka - jsem z toho na větvi!

1) Odeslat první várku postcrossu. 5 pohledů napsáno a ozdobeno drobnou malůvkou, ty byl maraton! Hlavně najít psací nemazací propisku a vymyslet, co tam napsat. Takže vyhrála klasika. Jmenuju se, je mi tolik, jsem odsud. Na pohlednici je, v Mariánkách je tohle a tohle...Plus připsání informace dle profilu adresátů. Číslo jedna - do Finska dívce jmém Jaana. Skoro jako naše Janička, ale asi to ve významu tak podobné nebude :D Číslo dvě - na Ukrajinu též slečně do Oděsy. Spolužák je z Ukrajiny, ale vyrostl tady. Je sranda když na nás mluví ukrajinsky :D Číslo tři - do Běloruska konečně klukovi a jeho rodině. Chtěl poslat růžový pohled pro malou sestru, ale ten jsem neměla. TAk jsem jí na klasický M.L. pohled přikreslila Hello Kitty :D Číslo čtyři - pouze do Německa, alespoň to rychle dojde. Kdo ho dostane? Též holka...nebo už žena :) Číslo pět - Nizozemí, opět ženě s krásným příjmením Loves :) A já myslela, že takový je jenom v mým Simících :D
Už se těším na tu svoji kartičku :) Odkud a od koho bude? S jakým obrázkem? Jůj, už aby to bylo :) Hned po škole jsem šla nakoupit dalších pět pohledů. A nakonec jsem jich vzala šest, protože cena pak byla hezky kulatá :D První laděn do žluta s pěti obrázky hezkých míst, další zimní s osmi mini obrázky, jeden na jaře s bílou budovou, další obyčejný s dvěma většími obrazy, a pak růžový(!) s různými proudy fontány a nakonec jeden ze staré doby z Kolonády. Spokojena s lovem.

No a nyní v pokročilé hodině domlouváme zítřejší přestrojení za Tři krále :P Jen mám kapku hrůzu z toho zpívání, ale je to pro dobrou věc...Černocha naštěstí máme, i když jsem se dost hádali :D Já to nejsem! :D Blonďatej černoch, nno nevim :D
Fotky a další postřehy tu budou zítra....nejdýl pozítří :)

Záchrana na nic

2. ledna 2013 v 14:12 | Reina-sun |  Smetiště
Objevila se v prázdném sále. Uzlíček, který nesla, si přitiskla na prsa, podkasala si sukně a rozběhla se. Jejíí bosé nožky pleskaly o naleštěné parkety. Vyběhla ven. Všude stály davy lidí s hlavou upřenou k nebi. Ze všech stran se ozývaly rány a na obloze se objevovala barevná světélka. Žena si stáhl kápi do čela a běžela dál. Jakmile zahnula za roh, z budovy vyběhl nějaký muž. Byla pronásledována.
Mám náskok. Chvíli potrvá než zjistí, že jsem utekla k Dokonalým. Oni si tu slaví a u nás... Běda! Ve světě za Zrcadlem právě probíhají boje o moc. Válečníci vraždí všechny, co odporují. A děti. Můj pohled zalétne k uzlíčku. Klidně spí. Zaslechnu za sebou dusot. Musím zrychlit. Při vyčerpávajícím běhu za svobodou mi spadne kápě. Naštěstí se Dokonalí stále dívají na oblohu a nevšímají si ženy s temně fialovými vlasy, zelenkavou pokožkou a černýma očima.
Zahnu za další roh. Už se tu nevyznám, nevím, kde jsem a co bude dál. CHci zachránit svou holčičku! Vzpomenu si na legendu o malém chlapci, kterého našli na vodě. Možná je to klíč!! Když pošlu malou po klidné hladině, třeba se jí někdo ujme. Já tu žít nemohu.
Sbohem, dceruško. Brzy mě najdou. Ale ty budeš žít!

***
,,Proč?! Proč musím tohle snášet!"
Zoufalé klení patří drobné dívence. Vypadá na deset, ale je jí už čtrnáct. Její černé vlasy mají na slunci fialkový nádech, ale kvůli tomu nevyvádí. Jde o její obličej a pokožku. Je sice hlaďounká, ale zelená se žlutými proužky. Ve škole jí kvůli tommu nadávají, na ulici se jí vyhýbají. Ale copak za to může?
,,Za to může tvá matka." ozve se. Dívka se rychle otočí. Stojí tam muž, tak divný jako ona sama. Vlasy má ohnivé, oči černé a kůže vypadá jako tygří.
,,Matka? Já...já jsem sirotek."
,,Ale někdo tě počít musel, ne?" zeptá se ironicky neznámý. Super, teď mě totálně ztrapnil.
,,Kdo jste? Znal jste mámu? Setkáme se?"
Můj dychtivý pohled smaže další věta.
,,To sotva. Přes 13 let je mrtvá." muž si zapálí cigaretu a mocně z ní potáhne. ,,Kdyby s tebou neutekla, žila bys s náma za Zrcadlem.Tam by tvá kůže byla normální. U nás jsi krásná. Tady - zrůda."
Krásná, mohla bych být skutečně krásná? No, oproti tomu mužži jsem hezká. Co mě čeká tady? Ale nestřílí si ze mě?
,, Proč jste tu?"
,,Chci ti pomoci. Jsem...tvůj strýc. Pojď se mnou."
Mám strýce! Nejsem na světě sama! ,,A co s tím zrcadlem? Máme rodinu? "
,,Za Zrcadlem jsme jedna velká rodina."
Nikdy už nebýt sama, už nikdy neslyšet ty protivný poznámky a nadávky.
,,Jdeme."

Kdy teď někdo vešel do pokoje, zahlédl by zvláštní dívenku s jetě divnějším mužem. Holka se usmívá a kráčí vstříc zrcadlu. Muž se krutě a vítězoslavně usmívá. A za chvíli je pohltí docela obyčejné zrcadlo

Kdybych byla Robinsonkou...

1. ledna 2013 v 18:49 | Reina-sun |  Smetiště
....tak bych vůbec nepřemýšlela o tom, co s sebou. Robinson se ocitl na ostrově náhle a zrovna se moc nerozmýšlel. Spíš bych si představila, co všechno by na ostrově mělo být, abych tam mohla přežít.

Tak zaprvé, potok. Potůček s čistou sladkou vodou. Pokud možno nevysychající. To je asi jedna z nejdůležitějích věcí, protože, přiznejme si, bez vody jsme v háji. Když bude potok, bude kolem nějaká vegetace a zvířata. To máme zajištěné jídlo, ale i nebezpečí. V tenhle moment by se šiklo vědět něco o tropických jedovatých zvířátkách. Vyplatí se rozeznat hady, pavouky nebo nějaké štíry od neškodných štírků. A co přístřeší? V ,Kdo přežije´ si staví jednoduchá obydlí na pláži. Nevýhody - příliv, vítr, predátoři. Jinak řečeno, doopravdy vás to od šelem neuchrání, moře vás může vyplavit a když bude hnusně, může vám střecha nad hlavou spadnout na kebuli. Robinson si našel jeskyni - ta není špatná. Jen musí být prázdná. Žádné překvápko v podobě funícího živočicha, který si brání teritorium. Brr.

Tak přeci jen, co s sebou -> něco čim se rozdělá oheň, něco ostrého (nožík)

Tak co, přežili byste? S úhonou, bez? Chtěli byste někdy skončit na opuštěném ostrově a proč?