Šeptání čaroděnic

19. prosince 2012 v 13:22 | Reina-sun |  Krátkosti
Plním zadání soutěžky u Lucerničky. Přece jen, blíží se konec soutěže a já mám nějaké resty :) Ale je jedno, jestli vyhraju a co vyhraju, pokud vyhraju :D Jen mě to bavilo a je škoda si říct: ,,nic nevyhraju - kašlu na to!" Tak podívejte se na moje Šeptání...

Slyším ho všude. Tisíckrát opakované moje jméno. Valerie...Valerie... Zní odnikud a odevšad zároveň. To je na scvoknutí. Začalo to asi před týdnem a já vím, kdo v tom má prsty...
Celý minulý týden chyběla ve škole jedna holčina, taková divná samotářská osaoba s umaštěnými vlasy. Vždycky působila dojmem malé naštvané myši. CHodívala celá v černém a měla dloouhé špičaté na černo nalakované nehty. Učitelka mě ve středu požádala, jestli bych jí neodnesla úkoly, protože bydlíme nedaleko od sebe. Měla jsem u třídní dost průšvihů, tak jsem radši souhlasila. Její dům jsem našla lehce. Ale cesta dovnitř už nebyla tak slavná. Bouchala jsem na dveře, zvonila, volala a nikdo neotvíral. Když už jsem to vzdala a zamířila k brance, někdo přeci jen vchodové dveře otevřel. Stála v nich ženština v noční košili. Rozcuchaná, v ruce flašku vodky, pod očima tmavé kruhy a rozseklý ret. Musela to být její matka. ,,Dobrý den, já jdu za Grundel. Nesu jí nějaké učení."
Vypadala, že mě nevnímá. Její vodnaté oči neklidně těkaly po ulici a o mě ani jednou neavadily. Pak jakoby se probudila z transu, mě pozvala dál. Uvnitř bylo celkem uklizeno, jenže jsem se tam nevyznala. Grundeldina matka najednou zmizela a nechala mě stát v hale. Vyšla jsem schody do prvního patra a narazila na koupelnu, knihovny a pokoj pro hosty. Už jsem chtěla jít hledat dolů, ale slyšela jsem hlas z půdy. Zněl jako Grundel. Vylezla jsem tedy ješě po žebříku a uviděla.... Grundel. Jenže stála v plášti nad kotlem, ve kterém se něco vařilo a mumlala si takovým divným hrubým hlasem. Zalapala jsem po dechu, asi nahlas. Grundel se otočila a v očích se jí zlověstně zablýsklo.
,,Budeš litovat." procedila skrz zuby a pak už si nic nepamatuju. Vzbudila jsem se doma a začala slýchat hlasy. Nejdřív byl jeden, teď jich je tisíc. S každým hlassem se odloupl kus mě a odešel, tak mi to přišlo. Co se asi stane, když už nebude mít co odcházet....
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucerna Lucerna | Web | 20. prosince 2012 v 15:11 | Reagovat

Strasidelne :) Velmi dobre sa to cita.
Prosim ta chyba mi u teba sibalstvo, 4,5,8,10 zadanie. Bola by skoda ak by si to nemala uplne. Mas este cas do 21.12´12 do polnoci.
Kludne to mozes dat do jedneho - 8 clankov, ako sa ti chce :).
Ak budes mat chut a doplnis si ich tak mi pisni u mna.

2 vivienne vivienne | Web | 22. prosince 2012 v 15:58 | Reagovat

fakt je to děsivé a velmi povedené

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama