Prosinec 2012

Výlevy života

30. prosince 2012 v 12:57 | Reina-sun |  Úplňkové nářky
Jsem to ale ostuda!! Když se podívám zpětně na blogový rok 2012, je to bídné. Jen kolem 60-ti článků?! Krize se projevuje, nějak nebyl čas a když byl, scházela chuť a nápad.

Jé já ani nepozdravila! Tak nazdar, náhodní zbloudilci, co si budiu chtít počíst o potížích někoho jiného....nu prosím.
Takže včerejšek. Jako vždy to začalo slibně. Dopo jsem hlídala smečku oblud, po obědě jsem je odevzdala do rukou jejich matky a sama jsem se vypravila ven s T. Znáte to, prolezly jsme obchody a moc jsme se bavily. Okolo šestý jí jel bus zpátky domů a mě začal zvonit mobil. Rychle jsme se rozloučily a já přijala hovor. Mamka. Toto číslo není dostupné... Uběhly další dvě vteřiny a ....Taťka. Zvedla jsem to znovu a ozval se halas. (Aby ne, když se vydali s dětma ke kámošům na srazík.) Dostala jsem nějaký úkoly na večer a pak z nich vylezlo, že N. a spol. jsou u ní doma a domlouvají se na společného Silvestra, kde jsem měla být taky. O téhle schůzce jsem ale nevěděla. Tak oki, zajdu se tam kouknout. Telefon schovat a jít zvonit. Jednou...dvakrát...potřetí. Když jsem oběhla dům, bylo to jasné - nikdo tam není. Šla jsem domů, splnila, co jsem měla a chystala si večeři. Trochu jsem ten plátek masa připálila, ale nakonec byl dobrý. Pak jsem si šla sednout k SImíkům, kteří mě poslední dobou dost baví. V půl dvanáctý se přihrkali. Taťka šel jetě s pejskem ven a my s mamčou šly dostat ségru do postele. Všechno bylo NORMÁLNÍ. A pak začal výslech. Jakto, že jsem si dovolila jít s T. ven, když jsem měla domlouvat Silvestra?! Nepochopíte, že mi o tom nikdo nic neřekl? A tím jsme se dostali ještě dál. Ztratila jsem před Vánoci mobil, naštěstí mi děda půjčil svůj starý. A pak mi děda/Ježíšek nadělil nový telefon. Přendavala se simka a svoje kontakty jsem opět ztratila. Jakto že, jsem si ještě nezjiszila kontakt na kámoše?! No jednoduše jsem se na všem domlouvali na FB. Řekla jsem si, že oni moje číslo mají, kdyby něco a je to ok. Připadá mi lepší, aby mi poslali čísla tváří v tvář. Ne, nezájem. A do toho ten zločin a připálenou večeří! Jakoby se jim to nikdy nestalo.

Když to po sobě tak čtu, tak to zní jak puberťácký stížnosti na rodiče. Že bych měla opožděnou pubertu? Každopádně si někdy říkám, že jsem měla jít na intr. Byli bychom si vzácnější...

Tak stačí! Blíží se přece Nový rok! A je čas na předsevzetí....Promyslím je a sepíšu vám je sem :) Hezkou předSilvestrovskou a předNovoroční neděli! :)

Šeptání čaroděnic

19. prosince 2012 v 13:22 | Reina-sun |  Krátkosti
Plním zadání soutěžky u Lucerničky. Přece jen, blíží se konec soutěže a já mám nějaké resty :) Ale je jedno, jestli vyhraju a co vyhraju, pokud vyhraju :D Jen mě to bavilo a je škoda si říct: ,,nic nevyhraju - kašlu na to!" Tak podívejte se na moje Šeptání...

Slyším ho všude. Tisíckrát opakované moje jméno. Valerie...Valerie... Zní odnikud a odevšad zároveň. To je na scvoknutí. Začalo to asi před týdnem a já vím, kdo v tom má prsty...
Celý minulý týden chyběla ve škole jedna holčina, taková divná samotářská osaoba s umaštěnými vlasy. Vždycky působila dojmem malé naštvané myši. CHodívala celá v černém a měla dloouhé špičaté na černo nalakované nehty. Učitelka mě ve středu požádala, jestli bych jí neodnesla úkoly, protože bydlíme nedaleko od sebe. Měla jsem u třídní dost průšvihů, tak jsem radši souhlasila. Její dům jsem našla lehce. Ale cesta dovnitř už nebyla tak slavná. Bouchala jsem na dveře, zvonila, volala a nikdo neotvíral. Když už jsem to vzdala a zamířila k brance, někdo přeci jen vchodové dveře otevřel. Stála v nich ženština v noční košili. Rozcuchaná, v ruce flašku vodky, pod očima tmavé kruhy a rozseklý ret. Musela to být její matka. ,,Dobrý den, já jdu za Grundel. Nesu jí nějaké učení."
Vypadala, že mě nevnímá. Její vodnaté oči neklidně těkaly po ulici a o mě ani jednou neavadily. Pak jakoby se probudila z transu, mě pozvala dál. Uvnitř bylo celkem uklizeno, jenže jsem se tam nevyznala. Grundeldina matka najednou zmizela a nechala mě stát v hale. Vyšla jsem schody do prvního patra a narazila na koupelnu, knihovny a pokoj pro hosty. Už jsem chtěla jít hledat dolů, ale slyšela jsem hlas z půdy. Zněl jako Grundel. Vylezla jsem tedy ješě po žebříku a uviděla.... Grundel. Jenže stála v plášti nad kotlem, ve kterém se něco vařilo a mumlala si takovým divným hrubým hlasem. Zalapala jsem po dechu, asi nahlas. Grundel se otočila a v očích se jí zlověstně zablýsklo.
,,Budeš litovat." procedila skrz zuby a pak už si nic nepamatuju. Vzbudila jsem se doma a začala slýchat hlasy. Nejdřív byl jeden, teď jich je tisíc. S každým hlassem se odloupl kus mě a odešel, tak mi to přišlo. Co se asi stane, když už nebude mít co odcházet....

Fantasíruj s Lucernou

9. prosince 2012 v 19:26 | Reina-sun |  Krátkosti
soutěž u Lucerničky pokračuje.... a tohle je můj literárno-umělecký (po) kus na téma: Fantasy. Respektive jsem napsala ,,povídku" a k tomu ilustrace, která se po mě chtěla :)