Čajíčkové vábení ... a vzpomínání

20. září 2012 v 18:08 | Reina-sun |  Co se pořádalo/á
Tak jsem to znovu udělala. Co? Čaje pro múzáka.


Čekám a čekám...s poměrně nostalgickou náladou. Můžeza to písnička Nina od T.Kluse. Jsem do ní zamilovaná ... totálně!

,,Do mě ne?" ptá se s lehkým úsměvem.
,,Ne, ty mě spíš... znervózňuješ. "
,,A to ani nevíš, jak vypadám! " zasměje se.
,,Nechceš se mi třeba ukázat? Už bylo na čase, jak dlouho už spolu podnikáme, hm?"
,,No, už to bude nějakej pátek...Ale jak chceš, abych se ti ukázal? Jak jistě víš, múzy mohou mít milióny podob..."
O tom teda nemám ani páru, ale nevzdávám se.
,,No jo, ale vždycky je nějaká podoba, kterou máš radši než ostatní, ne? Se kterou se cítíš sám sebou...?"
Chvíli je ticho.
,,Tak koukej."

Soustředěně zírám před sebe a vyčkávám. Vtipálek. Prej koukej a objeví se mi za zády! Ale ... nevypadá vůbec špatně! Může mu být tak dvacet, snědý typ, zeleno-hnědé oči, tmavé vlasy a posmutnělý úsměv. A pod bílou košilí s ohrnutými rukávy se rýsují i nějaké svaly.
Ještě že mi vidí do hlavy jen, když ho tam pustím s nápady. Jinak by se asi podivil, protože se mi totálně motá hlava.

,,Hm, docela ujdeš! "
,,Ale netipla bys, že takhle vypadám, co?" Rty se mu zvlní do vyčkávavého úsměvu.
,,Ne." přiznám se. ,,O to větší je to překvápko." Též se usměju. A pustím si Ninu.
,,Co to je?"
,,Žárovka, ty Einsteine. Nepoznáš písničku?!"
,,Ježiš, klid..."
,,Ježíš? Kde?"
,,HA HA." nuceně se zasmál. Ale pak zvážněl.,,Myslim..., že tu je."
,,Kdo?"
,,Nápad, člověče."
To mě nadchlo a probralo.

,,Dělej, rychle řekni. honem, než to zapomeneš! Co mám vyndat? Pastely? Ne radši vodovky, i když... co takhle tužky s akrylem? Anebo..."
,,Uklidni se. musím to ještě...promyslet." Puf.

To jako zase nic?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama