Bajka - Mřenka, co chtěla porazit žraloka a porazila pýchu

3. prosince 2011 v 17:55 | Reina-sun |  Krátkosti
To jsem se zas do něčeho pustila! Jak vyplývá z názvu, pustila jsem se do bajky.
Je to taková naivní, skoro mi to přijde jako pohádka. Ale opravdu jsem ( a nejsem) ve stavu, kdy bych byla schopna vymyslet něco kloudnějšího. Tak přeji příjemné počtení :)




Byla jednou jedna malinkatá jikra a z ní vyrostla malinkatá rybička. Jmenovala se Gertrúda a byla to neuvěřitelně otravná ryba. Ráda se hádala a to prováděla celý den téměř kdekoli. A když už kolem ní nebyl nikdo koho by udolala svými argumenty, hádala se sama se sebou. To ale pro ni nebylo příliš výhodné, protože obvykle souboj názorů skončil nerozhodně.
Na takové mrně měla celkem páru a taky strašný, uječený hlas. Když takhle spustila,všichni obyvatelé korálového útesu prchali do svých domovů či schránek. Takže mohu tvrdit, že terorizovala celé své okolí.
Kupříkladu u kadeřnice Vlnité, kde se nechávala česat, křičela, když nebyla jediná řasinka na svém místě. Není divu, že jednou paní Vlnité došla trpělivost a jednoduše ji vyhodila. Nebo když jí bývalá zasloužilá modelka Závojnatka oblékala.
,,Tahle barva se mi nelíbí, je moc tmavá. Tahle zase moc světlá. Tahle je moc střední. A tady to tlačí. Utáhla jste mi to moc!"
A to bylo ještě mírné. Jediná ryba z oceánu s ní měla trpělivost - Menhira.

Jednoho dne ráno, když se probudila, byl dosti pošmourný oceánský den. Už to ji vytáčelo. Nesnášela rebelii, a že ji neposlouchalo počasí, byla vůbec drzost! Jako každý den seřvala všechny, kteří jí přišli do cesty. Učitelku etického chování nazvala starou rašplí, poprala se v restauraci, čímž si zničila svůj účes a šaty ze včerejška. A to bylo teprve poledne! Do večera se pohádala s nejlepší (a jedinou) kamarádkou Menhirou a také s profesionální maskérkou. Dále tančila v baru salsu tak vehementně, že se všem pletla pod ploutve a taky jich dost pošlapala. Vždy, když šlápla jinam než na podlahu, zakřičela:
,, No dovolte! Takhle mi šlapat na ploutvičky, že se nestydíte!"
Nešťastník Klauník, který za nic nemohl už se neudržel a vpálil jí do rybího obličeje:
,, Vy dovolte, vy... hyeno! Jste zakrslá - jistě nejmenší v celém oceánu a budete tu ječet?! Nikdy jste neudělala nic užitečného, všem jen otravujete život! Vůbec nejlepší by bylo, kdyby Vás sežrali lidi k večeří nebo tak něco. Všem by se jen ulevilo!"
Getrúda zůstala jako opařená. To se jí nikdy nestalo! Nikdy jí nikdo neodporoval! Ve svém malém mozečku nemohla pochopit plný význam těchto rozčilených a pravdivých slov. Vnímala jen, že je malá a prý neužitečná! Poprvé v životě zapomněla mluvit. Jen otočila svůj rybí zadek a vyplavala ze dveří.

Tu noc ji probudil nápad. ,,Však já vám ukážu, že jsem silná a něco umím! Poplavu za jižní ohyb Skalisek - tam sídlí jeden žralok. Přemohu ho a všichni buodu čumět!" plánovala si.
Upokojená tímto závěrem, kdy všem ukáže, si znovu lehla. A už jí neprobudilo nic, protože maximálně vyčerpala své vědomí.
Ráno se vyparádila, jak nejvíc mohla a ztropila triádu na náměstí. Všechny přivolal její křík, když prohlašovala, že plave porazit žraloka. Nikdo nevěřil, ale Gertrúda opravdu odplavala směrem na Skaliska.
,,Však se brzy vrátí se srdcem v kalhotkách!" prohlašovali rybí občané a nepřipouštěli si žádné obavy. Jen Menhira - ta jediná o ní měla strach. Proto odplula za ní.

Gertrúda se každým tempem přibližovala svému vítězství. Už obeplula poslední část Skalisek a byla na místě. Přímo před se do výše tyčil žralok. Byl tak obrovský, že si takové malinké mřenky nevšiml. Getrúda se snažila přilákat jeho pozornost. Ječela, mlátila ho ploutvičkou, ale nic nezabíralo. Tak se rozhodla, že vyplave až nahoru k jeho tlamě.

Menhira plavala ze všech sil, aby stihla zabránit neštěstí. Vynořila se zpoza rohu a co nevidí! Velký žralok začal zívat a Gertrúda se náhle ocitla mezi obrovitými čelistmi.

Gertrúda se zalekla. Dívala se právě na žraločí obří zuby a viděla tu někonečnou tmu v jeho hrdle. Nemohla se ani pohnout. Žralok už už začal sklápět čelisti k sobě, kdy se tu vynořila Menhira. Chytla Gertrúdu a odhodila ji od žraloka. Sama pak stihla rychle odplavat.

To si Gertrúda vyslechla oprávněného kázání! Konečně si uvědomila, jak se ke všem chovala a taky jak byla nymyšlená. Jak si mohla myslet, že porazí žraloka? Menhiře vděčila za svůj bídný život, proto se chtěla polepšit.
Nikdy totiž nevíme, který den je náš poslední. A Pokud máme po sobě něco zanechat, tak se máme snažit ať to nejsou ošklivosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Brouk Brouk | Web | 8. prosince 2011 v 14:48 | Reagovat

Gertrůda :D Boží to jméno ;) A ano , nikdy nevíme jaký je náš poslední den , proto bychom si měli užívat každé vteřiny , ale občas se to nedá, nálada na nule, nic není pozitvní. Btw, krásně píšeš!

2 vivienne vivienne | Web | 10. prosince 2011 v 19:52 | Reagovat

pěkná bajka

3 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 7:15 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama