Dopis z minulosti

13. listopadu 2011 v 17:00 | Reina-sun |  Co se pořádalo/á
Zadala mi Sussanah pro její Literární Soutěž. Pořádá ji už podruhé. A já se konečně účastním! Soutěž je mi sympatická už tím, že se nevypadává, tudíž mají soutěžící možnost napsat na všechny témata a vyzkoušet si jiné žánry a svojí fantazii. Je to plus. Tak dost keců. Níže je to, co jsem napsala. Ať se líbí :)

****
Milá Charlie!
Chci ti jednou konečně říci pravdu. Pravdu o mém životě, mé práci a taky proč jsem tě ,,opustil". Musí to pro Tebe být strašný šok a obrovský tlak, ale věř mi, že Tě kontaktuji z vážného důvodu. Prosím, nepřestávej číst tyto řádky! Povím Ti vše,ale hezky od začátku...

Jak víš, moje dětství nebylo nic moc a o pubertě ani nemluvě. Rodiče na mě čas neměli a i brzy zemřeli...Možná právě kvůli jejich předčasné smrti jsem se vydal na dráhu patologa.
Z dob studií si pamatuji hlavně jednoho pošahanýho učitele, kterého uspokojovalo, když se studentům dělalo špatně a to nejen od žaludku. Pochopitelně nás učil pitvat. Nedalo by se říci, že jsem jeho hodiny miloval, ale jako jediný jsem před ním nikdy neomdlel.
Po úspěšné maturitě mi přišel dopis. Nedivil jsem se, odpovídal jsem na různé inzeráty kvůli práci. Jaké však bylo překvapení, když jsem obálku otevřel! V dopise mi nabízeli práci v neznámé tajné organizaci. Pozvali mě na pohovor. Šel jsem. Pro právě vyšlého studeníka bylo úžasné dobrodružství pracovat v utajení, jen mi tehdy nikdo neřekl, že to bude na doživotí.

Prošel jsem majestátními dveřmi do kancelářské budovy a namířil si to do kanceláře E559. Bylo to zvláštní, protože tahle místnost se už dávno nepoužívala a majitel ji nabízel k prodeji. Byly zatažené rolety a já začal pochybovat. Třeba to byl jen žertík nebo napsali špatn. Moje obavy se rozptýlily, když jsem zaklepal a ozvalo se: ,,Dále!"
Vešel jsem. Uvnitř panovalo přítmí a nepořádek. Nicméně na druhé straně místnosti stál velmi seriózně vypadající muž. Kvádro, příjemný hlas a dobré způsoby ukazovali učence z lepší společnosti.
,,Dobrý den, přišel jsem na pohovor..." nedořekl jsem.
,,Vítám Vás. Už jsme Vás očekávali." My? Jací my? Vždyť jsme byli v pokoji sami. Nebo ne? Podal jsem mu maturitní vysvědčení a životopis.
,,Co Vaše praxe?"dotázal se.
,,Ve škole jsem splnil všechny hodiny, jinak jsem se k ní nedostal." odpověděl jsem podle pravdy. Obvykle dokážu lidi snadno odhadnout, ale tenhle Neznámý byl pro mě záhadou.
,,Dobře, moc dobře. Kolik Vám je let?" Nechápu, proč se na to ptal. Koneckonců v ruce držel moje dokumenty, kde všechno bylo.
Přesto jsem raději odpověděl: ,,Dvacet let."
,,Čertvý masíčko...hmm. Lepší než jsem doufal." Přemýšlel jsem, jestli dobře slyším. Tohle jeho mumlání pod vousy bylo víc než divné.
,, Dobrá, tedy. Přijďte zítra v osm hodin do staré továrny za městem. Určitě to tam znáte! Sepíšeme smlouvu a je to! " Usmál se na mě známým úsměvem. Tím, co míváš když něco vysvětluješ naší Sáře. Mírně ironický, utěšující a trošinku povzbuzjící.Kývnul jsem a po zbytek dne jsem měl nad čím přemýšlet.

Nedopátral jsem ničeho, nicméně ráno pět minut před osmou jsem stepoval u brány k fabrice. Přesně v osm jsem viděl, jak se ke mně blížili od továrny dvě osoby. Když přišli blíž, došlo mi, že je to ochranka. Byli celí v černém a v rukou drželi samopaly. Nejdřív mě prohledali a pak mě odváděli dovnitř. Vše bez jediného slůvka.
Interiér se změnil k nepoznání. Jako kluk jsem tu byl, tak jsem měl s čím srovnávat. Stěny zpevněné ocelovými deskami, výtah kamsi do podzemí, muži se zbraněmi na každém kroku. Semtam se mihlo pár bílých plášťů. Než jsem se nadál, stál jsem nejspíš v hlavním štábu. Chlap za stolem, velký Šéf, s úsměvem vstal a potřásl mi rukou. Byl to přesně ten typ - peníze, úspěch, rodina - v tomto pořadí. Sepsali jsme smlouvu, protože mi nabízeli pohádkový plat s minimem práce. Úžasný! Obětovat jsem měl pouze přátele a rodinu, jak snadné! Rodinu jsem neměl a přátel jen pár z dob studií. Podepsal jsem s přesvědčením, že dělám dobrou věc. Jaký jsem byl hlupák!

Práce byla dost stereotypní. Dělal jsem testy za pomoci doktorů PŘED a PO. Před cestou v čase a po ní. Ano, vynalezli stroj času. Jeden fyzik s chemikem testovali spojení a přenos nukleonových jader. Zjistili, že když jim dají jistou rychlost v , směr a zaměří těleso, v důsledku rozpadu jader se objekt může rozložit a přesunout. A zase složit dohromady. Pokud ovšem mají nukleony určitou energii.
Začalo tedy testování závadnosti. U neživých objektů byly zjištěny jemné prasklinky v povrchu. Později se začalo testovat na zvířatech a i na lidech. Mým úkolem bylo odevzdávat denní hlášení o zkoumaném tvorovi.
Přišel jsem na to, že čím dál se v čase objekt posune, tím větší je energie, kterou spotřebuje a uvolní. A tím větší je nápor na mozek. Tudíž ten, co se posune v časomíře o týden až měsíc zpět bude mít menší úmu na zdraví než ten, co cestuje o několik století. Jenže Šéf nebyl spokojen. Chtěl peníze a mohl je získat od boháčů, kteří se chtějí podívat zpět. Jenže mu bránila zdravotní hlediska, která jsem objevil.
Zničil tedy všechny dokumenty potvrzující nějaké zdravotní disfunkce. Ale mě ne. Nehodlal jsem se vzdát! Nemohl jsem mít zodpovědnost za všechny. Tudíž jsem se vzbouřil.
.
Aby toho nebylo málo, potkal jsem Tebe. Vzít si Tě bylo jediné rozhodnutí, které jsem považoval a považuji za správné doteď. Stihl jsem s Tebou mít dvě krásné děti, Sarah a Percivala. Miluji Vás! Neskutečně!

Jenže Šéf nehodlal mému štěstí přát a rozhodl se mě odstranit.Přišli v noci do našeho domu, vzbudili mě a odvezli do laboratoře. A udělali jedinou věc, která je napadla - poslali mě zpět. A to do roku 1618. V té době právě začala třiceti letá válka. Snad doufali, že při ní zemřu. Nicméně jsem stále tu. O pár století za Tvým životem, Charlie.

Podle mých hypotéz jdou i po vás! Vezmi děti a odjeďte daleko odtamtud. Můžeš jet za rodiči, dlouho jste se neviděli. Změňte si příjmení, možná i jména. A už se NIKDY nevracejte domů. Je to pro vaše dobro a bezpečí. Věř mi!!

Miluji Tě, Charlie. Nikdy bych Tě dobrovolně neopustil a ty to v hloubi duše víš. Žijte blaze svoje životy, hodně štěstí.


S láskou
Freddie


*****
Pokud se vám povídka líbila a chcete hlasovat buĎ pro mě nebo pro ostatní soutěžící, můžete! TADY
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fantaghira Fantaghira | Web | 13. listopadu 2011 v 19:06 | Reagovat

Páni. Pořád jsem čekala, jak se vysvětlí, že to je dopis z minulosti, ale takové rozuzlení jsem neočekávala.
Jenom jedna poznámečka na okraj - bylo mu dvacet a už byl vystudovaný? To to měl za sebou hodně rychle :)

2 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 14. listopadu 2011 v 9:55 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama