Věž

6. září 2011 v 23:25 | Reina-sun |  Krátkosti
.... Ťuk, ťuk. Co to ...? Pomaloučku se plížím k oknu a otvírám ho. To, co jsem uviděla mi vyrazilo dečch. Na parapetu sedělo v podřepu stvoření. Špinavé, otrhané dítě se špičatými zuby probleskujícími ve falešném úsměvu. Tokorot. Démon v lidském tělíčku. Už, už chci volat o pomoc, ale stvoření mě zadrží.
,,Nebojte, Výsosti," začne jízlivým hlasem, ,,Chci Vám pomoci, vím třeba jak se odtud dostat..." Oči mu blýsknou. Jenom si to představit! Volnost, žádné sekýrování, žádné tytéž čtyři stěny...I když otec mi vyprávěl o potměšilosti a škodolibosti tokorotů. Avšak tahle nevypadá tak zle...Aťsi! Jsem nezávislá, co je mi po tatíčkovi!
,,A povíš mi to? Prosím!" dodám honem.
,,Hmm, co za to?"
,,Řekni si..." povím váhavě, pořád se mi to nějak nezdá...
Stvoření se na mě zkoumavě podívá a když se ujistí, že to myslím vážně, vymáčkne ze sebe: " A vlasy? Dáš mi pramen vlasů?"
Přemýšlím. Ničemu a nikomu neuškodím...Mlčky kývnu. Tokorot se skoro až ďábelsky zasměje a hvízdne. Zašustí křídla a u okna se vznáší netopýr. Ale obravitánský, velký jako drak.
,,Pospěš, nečekám!" vytrne mne ze zamyšlení hlásek tokorotky. Už bez rozmýšlení nasednu. A pak mi to dojde. Je to Simeone! To je tokorotka, která už po generace hledá lidské tělo...Kdysi jsem o ní četla, nejsem si jistá, ale nepotřebují se na převtělovací obřad vlasy?!
Netopýr přistane v lese u ohně. Ale poblíž nikdo není...
,,Dej vlasy, dej k čemu Tě královský slib váže..." šeptá Simeone. Musím, vážně jí musím vyhovět. Královský slib svazuje královskou rodinu. Jakmile slib dá, nejde vzít zpět. Leda bych chtěla umřít, to nechci. Je tu stále šance, že mě nechá jít.
Podá mi nůžku a já si těsně u hlavy ušmiknu pár vlasů. Předám jí je a ona se zatváří ... vítězoslavně.
,,Víš ty, co děláš?" nedá jí to.
,,Plním slib," prohlásím roztřeseně.
,,Ale nene. Kousek tvého těla, který mám v ruce, odstraňuje tvou imunitu...Teď jsi moje loutka..." Nrtada zjišťuji, že má pravdu. Nemůžu se vlastní vůlí hnout.Simeone začne obcházet kolem ohniště.
,,Jedna ze zatracení vzejde, druhá tam svůj nový život najde..." mumlá stále dokola. Čím rychleji to opakuje, tím se z ní stává krásná dívka se zlatými vlasy, moje dvojnice! Když je na své místě poslední piha, začnu se měnit já. Zmenšuji se, vlasy mi padají. Ječím hrůzou. Víc nemohu. Pak už je ze mě jen skrčený stín...Neměla jsem věřit...

***

Tato povídka patří do projektu "Dopiš příběh", původně u Siwy. Začátek příběhu naleznete na blogu Amii a to ZDE!
Projekt se mi hrozně zalíbil, vřele doporučuji!

*Tokorota jsem si vypůjčila od MIchelle Paverové. Ale to jí ani jejím fanouškům snad nevadí...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KadetJaina KadetJaina | Web | 7. září 2011 v 15:24 | Reagovat

Přijde mi to hrozně prvoplánované. Možná by nebylo špatné všechno trošku rozvést. Nejdřív popsat Tokorotu (a příště bych možná ocenila originalitu a ne "půjčování" :),) aby neznalý člověk věděl, na čem je. Její přání už od začátku smrdí, ale princezna na něj jen tak kývne i když má pochybnosti - s tím se může pracovat. Ale když si princezna uvědomí, že je to Simeone, neměla by se aspoň pokusit zachránit? Nebo udělat cokoliv, aby jí nemusela dát svoje vlasy? Princezna by si to měla uvedomit buď až potom a nemít čas zareagovat nebo si to neuvědomit vůbec - alespoň v tvé verzi, protože pak to vypadá, že je jen hloupoučká husička (a ze začátku příběhu víme, že je dobrá a ráda se pere, takže by se asi nedala tak lacino.)
Lepší by bylo dopředu neříkat, že "k ovládnutí těla potřebují lidské vlasy." Aspoň chvíli to udrží čtenáře v napětí. Přijde mi to trošku odfláklé a psané narychlo. Trošku zamyšlení a rozšíření by opravdu neuškodilo.
Ale to už se opakuju. Nápad je to vážně dobrý, ale chycený za špatný konec ;). Máš na to to zlepšit :).

2 Amia Amia | Web | 7. září 2011 v 16:12 | Reagovat

A mě se to zase líbí. Půjčování neberu jako půjčování, to by nikdo nemohl používat ani elfy, upíry, víly atd. :)

Moc se mi líbí, že už druhý příběh a úplně jiný než ten první.
Taky se mi zdá, že princezna na démonovu nabídku kývla tak snadno, ale i tak se mi to líbí. A jestli to vážně je prvoplánové, nikdo neříká, že nelze napsat ještě jiný konec, že ;)
A Torokota se mi líbí.

3 Ivi Werwolfin Ivi Werwolfin | E-mail | Web | 11. září 2011 v 20:07 | Reagovat

Ja asi súhlasím s jednotkou... je to zaujímavé, páči sa mi to, ale je tam toho strašne málo popísané. Kľudne to rozveď, nemusíš písať od začiatku a zas prepisovať, ale napíš celistvý príbeh. rada si ho prečítam.

4 Líštička Líštička | 13. září 2011 v 12:13 | Reagovat

Súhlasím s Kadet.... Rozviedla by som to... Ale nie je to zlý nápad :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama