Komtesa Marie a Svatba (1/2)

11. srpna 2011 v 11:06 | Reina-sun |  Krátkosti
Papá si mne zavolal k sobě do pokoje. To ještě nikdy neudělal, musí to být tedy opravdu vážná věc, kterou mi chce oznámit.
Naposledy se zkontroluje v zrcadle, papá nemá rád neupravenost. Zastrčí si pod drdolový čepeček pramínek vlasů, který se jí uvolnil. Uhladí si sukni a jde ke dveřím. Na prahu se ještě otočí, přejede uklizený pokoj očima, souhlasně pokývá hlavou a odchází.
Spěchá dlouhou šeravou chodbou, na jejíž stěnách jsou připevněny meče, parohy malých jelínků i větší kožešinky.
Jak chvátá, sukně se jí motá pod nohy. Párkrát zastavila, aby popadla dech a osvobodila nožky. Krásně zdobené karmínově rudé šaty s černými tkanicemi a spodničkou vypadají královsky, ale jejich praktičnost je mizivá. Pevně obepínají mladá bělostná ňádra, stejně jako úzký pas a oblé boky. Drdol na její hlavě zvýrazňuje její křehkou labutí šíji.

Už je u cíle. Zhluboka se nadechne, dvakrát zaklepá a vstoupí osaznými dveřmi dovnitř. Celá místnost je z ořechového dřeva, doplněná obrazy nad jejichž výjevy je potřeba se zdržet. Papá sedí za stolem a píše dopis, za ním plápolá v krbu oheň.
,,Tatíčku," osloví tohoto šedivého muže dívčina s ladným pukrlátkem. Až nyní muž vzhlédne. ,,Volal jste mne?"
,,Ach, Marie, volal. Musím Ti oznámit velmi zásadní věc." zaváhal. Jeho šedé oči na ni hledí dlouhou chvíli, než stihne pokračovat Marie ho přeruší.
,,Nu, otče, co se děje? Vždy jste mne vedl k upřímnosti bez bázně, tak nyní též beze strachu svěřte mi, co Vás trápí." konejšivě se usměje plnými rty.
,,Žádá Tě o ruku hrabě Richard, dcerunko."
,,Cože, ten hrubián?" zvolá pohoršeně Marie. ,,Doufám, že mě mu nechcete provdat, otče."
,,Maruško, nevidím důvod proč ne. Jeho otec byl můj dávný známý. Richard vystupuje vždy klidně a uvolněně, nemusíš mít strach." přesvědčuje starý otec zděšenou dceru.
,,Ale k ženám je prý hrubý. Tatíčku, já ho nechci." úpěnlivě žádá Marie.
,,Tak dost! Chtěl jsem k Tobě býti laskavý, ale tohle už přestává všechno! Ty odmítáš? Cožpak nevíš, že se topíme v dluzích? Hrabě si tě vezmě bez věna, sám má velké bohatství a..."
,,Otče! To mi nemůžete udělat! Hraběte nemiluji, nemohu si ho proto vzít!"
,,Stačí, láska je jen hloupý cit! Do týdne bude svatba a můžeš být ráda, že Ti dávám tolik času na přípravu!" rozkřikne se naštvaný otec.
Marie se rozlobeně otočí, vyběhne z pokoje se slzami v očích a práskne za sebou dveřmi. Starý muž unaveně klesne do křesla. Promne si oči a vzdychne. Chopí se znovu pera a s námahou dopíše dopis se souhlasem k sňatku.

Do prostorné komnaty vběhne brečící Marie. Skočí na postel, zaboří hlavu do přikrývek. Z jejích zelených očí se řinou slzy, které pak stékají po jemném líčku.
Jak mi to mohl udělat?! Bez mého souhlasu mě vdá za takového ...burana! Já sice taky nejsemprincezna, jenom komtesa, ale nedělám ze sebe císaře. Richard je arogantní, drzý, hrubý, ničeho si neváží a ženy teprv ne. TY bere jako věci, které fungují pro něj...Ach, já ho nechci! Otec už se rozhodl, nebere vůbec ohledy, vždyť mi bylo teprve šestnáct let!
Pak její přemýšlení ustane. Propadá se totiž do neklidného spánku.

Klepání na dveře. Marie otevře oči a rázem si na upamatuje. Klepání se ozve znovu s větší vervou.
,,Dál!" zvolá důstojně.Na prahu stojí její služka. Ostýchavě se ukloní.
,,Váš milý panotec Vás posílá do města ke krejčímu. Musíte si dát šít svatební šaty."
,,Hned tam vyrazím, milá Anno." kývá hlavou a vzdychne. Už ví, že nářky nepomohou. Bude to muset přežít. Aby se cítila alespoň trochu svobodná, ze vzdoru si sundá z drdolu čepec a rozpustí si zrzavé vlasy. Pak odchází a ani se neohlédne.

Kočár drkocá po cestě, venku je čirý ruch. Uvnitř je ticho, že v hrobě snad větší není. Komtesa trucovitě s kamenným obličejem hledí z okna, vévoda pozoruje podmračeně dceru. Městem zní křik a shon, ale slečně Marii to nepřivede na rty úsměv jako vždycky. Marie se neusměje, laskavého slůvka nepromluví. Jen mlčky na sebe nechává navléci bělostné šaty, které krejčí došpendluje a různě poupravuje.

Konečně zase doma! Marie by se nejradši zavřela ve své komnatě a minimálně dnes už nevylezla. Okolnosti jsou bohužel jiné.
,,Přijel hrabě Richard, milostivá paní!" štěbetaly služtičky nadšeně. Marie jen vzdychla. Teď musí za ním, v tváří tvář stane tomu muži, jehož ženou se má brzy stát.
Když vejde do místnosti, pranic ji nepřekvapí, že její tatíček už dávno popíjí s Ním víno. Umlčí svůj rozhovor a zůstanou užasle koukat na tu krásnou mladou ženu. Vzala si dnes šaty zeleného přeludu, pošité stříbrem a lesklými nitěmi. Nejdřív se povýšeně rozhlédne, poté udělá jakési pukrle a zamíří si to k otci.
,,Panno Marie, milostivá,jak jste překrásná!" zvolá Richard a udělá bezděčný pohybrukou, jakoby chtěl tu Mariinu políbit. Marie na něj ani nepohlédne, stoupne si před otce.
,,Papá, není mi dnes nejlépe. Raději si půjdu lehnout."
,,To ani nepřivítáš ženicha?!" pokárá ji s výhružkou v hlase.
,,Lepší dnes ho odmítnouti nežli zítra nadobro ochořeti. Je to přeci... velký den!" Poslední dvě slovy vyslovila s takovým opovržením a značným znechucením. Nemohla v té místnosti dýchat, musela pryč. Pukrle a pak už jen veře práskly.

V své komnatě zacinkala na zvonec. Poručila služkám, aby jí připravily lázeň. Tři děvčátka ji svlékají z šatů a spodniček.Poté ji odepnou náhrdelníky a Marie se může pnořit do teplé vody. Leží tam snad hodinu, pak vyleze.Služebné jí podají osušku, ona se usuší a lehne si na postel. Chce ještě namazat vonným olejíčkem, jako každý večer. Služka Tin začíná zády, které krouživými pohyby masíruje. Sjede dolů k hýždím, na které téže nanese tenkou vrstvu. Tu rozmažr a přejde na nohy. Než promasíruje ty, záda jsou vsáknutá a Marie se otáčí na záda. Dává tím na odiv své pevné prsy a bělostnou pokožku. Tentokrát začne Tin od nohou, pak postupuje výš. Lýtka, stehna, výš...Marie vzdychne slastí, Masáž jí vždy dokáže uvolnit. Tin ale neskončila, ještě pilně masíruje prsy a dekolt.
,,Díky, Tin. Ach to byla nádhera!" slastně se Marie protáhla. Tin se uklonila a chtěla něco říct, ale Marie jen netrpělivě máchla rukou a poslala ji pryč.

Další nový den. Nový začátek. Pro Marii noční můra. Pózuje před zrcadlem v bílých svatebních šatech s vlečkou. Na zrzavých vlasech se skví perleťová čelenka, pod níž je připevněn závoj.V náručí kytici rudých růží, tak rudých jako její rty.
Musím to vydržet, zachráním náš rod. Bude to v pořádku, musí být.
Marie se zhluboka nadechla a vyšla na balkón. Vítr si pohrával s jejími kadeřemi, poslední chvíle svobody!

Už je pozdě na námitky, už oba řekli ANO. On vesele s pýchou, ona se smutečním nádechem. Už ji sundal křehký závoj už ji malou hubičku dal. Ona ale stojí dál jak netečná socha. Tvář se jí nerozjasní, ústa se neroztáhnou do potěšeného úsměvu.
Chystají se teď na velkou hostinu. Nový muž hoduje a pije, na Marii skoro nepohlédne. Marie se v kuřeti nípá, okolo desáté se tiše zvedá a odchází do komnaty. Nikdo si odchodu nevšiml, ani šťastný otec, ani opilý muž.
***
Uznávám tohle bylo trochu delší. Holt jsem se rozepsala a pak už to nešlo zastavit. Tohle je však jen první část Mariina života - před svatbou. Co všechno se změní, jaký bude Richard po svatbě a zda Marie bude nakonec šťastná se dozvíte příště. Neboli až budu mít chuť to dopsat :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

2 Mineko M.S. Mineko M.S. | Web | 13. srpna 2011 v 16:23 | Reagovat

Ahoj, nemáš záujem prihlásiť sa do poviedkárskej súťaže? Môžeš sa prihlásiť ako porota a aj ako súťažiaci.
PS: Veľmi pekné píšeš :)

3 Sikuri Sikuri | Web | 13. srpna 2011 v 23:46 | Reagovat

Pěkné, ale píšeš trošku nezvykle - v přítomném čase...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama