Spojeni láskou a osudem

26. června 2011 v 12:07 | Reina-sun |  Krátkosti
To budou zase prázdniny! Poprvé jedu k babičce a to na celé dva měsíce prázdnin! Ono to samo o sobě nebude tak strašné, ale když tam nejbudou žádní moji vrstevníci, tak mne čeká asi velkoprázdninová nuda.

Ha! Co jsem to řekla? Támhle vidím postávat hned celou partičku moc hezkých kluků, kteří spadají do mé věkové kategorie. Jeden z nich se po nás ohlédl. Srdce mi buší a najednou ho mám až v krku...Proč mám pocit, že ho znám?

Babička mi hned stanovila následující pravidla: Ráno musím vyvenčit Augustu, jejího pětiletého voříška.
Pak můžu jít kam, chci a na jak dlouho chci.
Ale hlavně: Ticho a klid v domě!

To mi opravdu vyhovuje.

V deset hodin ráno jsem se vyhrabala z peřiny, opravdu se v ní krásně spí. Jenom jsem se učesela a vyčistila zuby, pak jsem vzala vodítko a utíkala jsem s Augustou ven. Pobíhala kolem mě, celá nadšená z pohybu. A naproti stál opřený o jemně vyřezávané zábradlí ten kluk ze včera...
Chtěla jsem projít okolo, jakoby nic, ale nějaká tajemná síla mne donutila zastavit. Dívali jsme se na sebe chvíli hodnou nehybnosti soch v muzeu. Asi bychom tam stáli doteď, kdyby se Augusta málem nevřítila pod kola autobusu. Divila jsem se, co tu dělá autobus - na vesnici, ale nakonec jsem to přešla, popadla Augustu a šup zpátky domů.

Takhle to chodilo víc než týden. Každé ráno jsem šla vyvenčit Augustu a každé ráno stál u zábradlí. Zajímavé bylo, že ačkoli jsem chodila pokaždé v jinou hodinu, on tam vždycky stál už dávno přede mnou.
Byl okouzlující, sem tam ostře řezané rysy, vlasu trošku delší, svalnatá hruď a opálená kůže. Navíc vždycky chodil nahoře bez, takže svaly víc vynikly.
Nikdy dřív na mě nepromluvil, až dnes.

Kývl hlavou na pozdrav a já mu trošku zamávala. Usmál se a přešel silnici.
,,Ahoj, už na sebe koukáme hodně dlouho, takže bych se ti rád představil. Jmenuji se Rafael a rád bych tě pozval na zítřejší táborák u Svobodů. Přijdeš?"
,,Já..jsem Ivanne...a přijdu ráda." vykoktala jsem ze sebo dosti namáhavě.
,,Super! Tak zatím..." zase se tak krásně usmál.

Když odešel, uvědomila jsem si, že mi neřekl, v kolik ten táborák bude. Ale...měla jsem takový pocit, že to vím.

Okolo páté jsem již byla připravená. Rozhodla jsem se věřit svému instinktu a řídit se podle něj. Jelikož jsem ani netušila, kde ti Svobodové bydí, nezbývalo mi než doufat, že to nějak najdu.
Vyšla jsem tedy před dům a automaticky se dala doprava. Šla jsem chvíli po asfaltce a pak jsem zabočila doleva. Sotva viditelná pěšinka se táhla do vysokého kopce a když jsem se tam vaškrábala, byla jsem u cíle. Zvláštní, celou cestu se mi v hlavě promítali obrazy, jak jde Rafael s kamarády touto cestou.

Bylo jich tam pět: Dvojčata Jess a Jack, Alex, Peter a Rafael. Později se k nám připojili ještě čtyři dívky: MIranda, Leona, Kristen a Kiera. A všichni spolu chodili. Bylo mi docela trapně a asi jsem se tvářila dost rozpačitě, protože Rafael mne ihned usadil a začal si se mnou povídat. Postupně se do hovoru zapojili i ostatní a za chvíli už jsem se u nich cítila jako doma.

Noc pokročila a já jsem se zvedla, že už půjdu domů. Rafael se nabídl, že mne doprovodí. Chvílku jsme šli mlčky. Pak se najednou rozpovídal.
,,Víš, je tu taková věc, kterou bys měla vědět. Je to takové pouto, které združuje dohromady určitou dvojici lidí. Kiera je spojená s Jessem, Miranda s Petem...A ty se mnou." dodal po krátkém zaváhání.
,,Co? Ale to je hloupost. To se děje ve filmech nebo knihách, ale ne ve skutečném životě. Tak si ze mě nedělej legraci."
,,Ale já to myslím vážně! Copak jsem ti řekl, kdy ten táborák bude? A byla jsi tu už někdy, abys věděla kde bydlí Svoboda?"
,,To ne...ale..," zazaženě souhlasím.
,,Vidíš. MY k sobě patříme, zapadáme do sebe jako puzzle nebo střípky, které se roztříštily, aby mohly opět být spolu. Mám pocit, že tě znám, ačkoli tě vidím poprvé v životě..."
,,Ne! To, co mi tady říkáš, jsou jen holé nesmysly! " vykřiknu náhle a rozebíhám se dolů z kopce vražednou rychlostí.
Aniž bych se otáčela, vím, že běží za mnou. Vidím v duchu i jeho ztrápený výraz, ale nezpomaluji.

,,Ivanne! Stejně tomu neutečeš! Je to osud!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terez Terez | Web | 26. června 2011 v 12:13 | Reagovat

pěkný design :-)

2 DJ Volder DJ Volder | Web | 29. června 2011 v 10:45 | Reagovat

pěknýýý :-D

3 hajdance hajdance | Web | 29. června 2011 v 20:32 | Reagovat

Zajtra, posledný deň!

4 Kačka Kačka | Web | 29. června 2011 v 22:11 | Reagovat

Vaaauuu Bože! To je nádhera!!! :))

5 Lily Addams Lily Addams | Web | 1. července 2011 v 14:49 | Reagovat

Dobře se to četlo :-)

6 Pixie da Utara Pixie da Utara | Web | 5. července 2011 v 17:02 | Reagovat

nádhera! obvykle moc nemusím romantiku a zvláště lásku na první pohled, ale tohle mě dostalo :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama