Jen ona a kůň

17. května 2011 v 22:03 | Reina-sun |  Krátkosti
Chtělo se mi psát. Možná dokonce víc než kreslit. Tak jsem psala.


Znovu zaslechla zvuk, který ji celý večer pronásledoval. Zvuk kopyt dopadajících na kamennou cestu. Byl neustále za ní, nemusel spěchat, aby ji měl na očích. Slyšela jeho frkání, když se mu něco nezdálo. Proč si vybral právě ji? Co od ní chce? Možná vycítil její osamělost, třeba je zrovna tak sám jako ona...

Už skoro svítalo. Šli celou noc v divoké krajině, ale ani jeden nebyl unaven.

Náhle se zastavila. Pomalu se otočila vstříc příchozímu. Už je tu. Zpoza stromů vyšel nádherný ušlechtilý hřebec. Mladý se zarazil překvapen změnou chování lidské samičky. Zastříhal ušima. Ona se na něj dívala, obdivovala jeho lesklou srst, která se pozvolna začínala lesknout v právě vycházejícím slunci. Udělala krok a natáhla dlaň. Už se skoro dotýkala jeho jemných pysků, když on v náhlém popudu zběsile vyrazil cvalem pryč. Když si však uvědomil, že ho nikdo nehoní a dokonce mu ani ublíženo není, pomalu a jaksi kajícně se vrátil zpátky. Trvalo celý den než hřebečka přestalo bavit hrát s ní ,,Na babu". Konečně ucítila jeho hebkou kůži. Cítila jeho neklid, proto mu začala tiše vyprávět o svém životě a přitom ho neustále hladila po hlavě.
Jenže pak se otočila a prudkým pohybem se sesula k zemi. Koník vyděšeně uskočil, ale už neutekl. Instinkt mu napovídal, že mu nikdo neublíží...
Sklonil se k ní. Nechápal její smutek, vždyť má přeci jeho! Očichal ji hlavu a po chvilce ji začal šťouchat do ramene. Ona vstala objala ho kolem krku a echala své slzy volně stékat po jeho svalech.

Tak stáli dokud jí nedošly všechny slzy a nedostala palčivou žízeň. Musí najít nějaký potok. Vydala se na cestu po boku svého nového přítele. Nohy již sotva vlekla a hlava se jí motala slabostí. Co takhle se nechat svést? Ví, jak na to. Mnohokráte pozorovala matku, jak rajtuje.
Vyhledala tedy vašší pařez, aby na něj mohla naskočit. On, jakoby přesně věděl, co se od něj očekává, si způsobně stoupnul bokem k pařezu. Ona se chytila hedvábné hřívy, pevně ji stiskla a vyhoupla se na hřbet. Neměla sílu užívat si pohled z koňského hřbetu, byla ráda, že sedí. Lehce pobídla hřebce a on způsobně šel.
Brzy vycítil přítomnost vody a přidal do kroku. Když se před nimi objevila studna, ona sjela z jeho hřbetu a hltavě pila plnými doušky.

Pak se k smrti unavená stočila do klubíčka a na holé zemi usnula. On šel až k ní, nenápadně si lehl a počal hřáti křehké dívčí tělo.

Byli sami. Jen ona a kůň.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 19. května 2011 v 20:24 | Reagovat

Cválavé.
Obdivuji tu koňskou sílu v lásce ke koním.

2 Amia Amia | Web | 7. září 2011 v 16:19 | Reagovat

Rozpustilé. :)
Jo, vím, ona není zrovna v ideálníém stavu, ale i tak mi to přijde rozpustilé :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama