Květen 2011

Múzy

29. května 2011 v 16:19 | Reina-sun |  Úplňkové nářky
Taky si s vámi múzy tak hrají? Mám takový pocit, že je to snad jenom jejich podivná hra, která se neustále opakuje: Přijít, dát nápad, vytvořit nápad a najednou zmizet. A neobjevit se, když to nejvíc potřebujeme a chceme.
Dělají to snad schválně!

Mně pomáhájí k přilákání múz písničky. Jsou různé a je jich mnoho, ale přesto tu zveřejním ty nejdůležitějí.

Rozjímání:
a další Yirumovo klavírní koncerty a některé opery.

Na zazpívání:
Green Day - When september ends
a všechny písničky od Greenů, Black eyed peas.

Tyhle má ráda moje Múza.
A co vaše? Při čem tvoříte? Jaký druh hudby máte nejraději a jak jinak lákáte múzy k sobě domů?

O vaše názory se zajímající,
Reina-Sun

Stačí se mrknout...

25. května 2011 v 15:01 | Reina-sun |  Básničkosti
Stačí se mrknout na lidi kolem sebe,
uvidíš neštěstí,
pohlédni na sebe,
možná uvidíš nebe.

Nebo peklo,
což nic dobrého nevěští,
když počasí se spiklo,
spiklo, zahřmělo a leklo.

Každému, co jeho jest,
co mu náleží,
nebudem se přeci plést,
až u cestu budou kytky kvést...

Modro-trojúhelníčkové mámení

20. května 2011 v 20:05 | Reina-sun |  Otisky mých tlapek
Jak to vypadá, když neumělec jako já chopí tužky a papíru, to za chvilku zvíte! Stačí kliknout na C.Č.


Jen ona a kůň

17. května 2011 v 22:03 | Reina-sun |  Krátkosti
Chtělo se mi psát. Možná dokonce víc než kreslit. Tak jsem psala.

Zůstat či odejít...

15. května 2011 v 21:51 | Reina-sun |  Na Téma
Jeden z mých úplňkovo-půlnočních článků.

Naše město. Město, ve kterém jsme se narodili, ve kterém jsme absolovali ty léta školního mučení a které bude pořád naše, ať už budem kdekoliv. A deváťáci se musí rozhodnout: Kam?
Já zůstávám doma - na Gymnáziu, z T. bude plzeňačka, Fíša jde do Chebu, Tess utíká na jazykový gympl, J. bude umělkyní též v Plzni. Takže se dá říci, že v mém rodném městečku zůstanu skoro sama. Ještě, že mě ti kluci nezklamou! :)

Dál si myslím, že každý prostě musí mít svoje město nebo vesničku trošku rád. No jeden klad snad najdem všichni, ne? Byl by to vrchol nevlastenectví, kdybychom všichni bezmezně nenáviděli město svého původu!

Teď tu mám nějaké klady a zápory našeho městečka:

+ krásné okolí (tudíž hodně věcí k focení)
+ (v rámci možností) čistý vzduch
+ pohodoví lidi :)

- všude tuny německých důchodců
- chcíp tu pes (diskotéka jen jedna a jinak noční život zanedbaný)

Vidíte? Stejně plusy převládají! :) Tak mějte rádi svoje vesničky, vždyť v nich stejně pobudete jenom chvíli....a jednou....se vám bude stýskat!

Teskná
Reina-sun

World of Warcraft

14. května 2011 v 20:21 | Reina-sun |  Je dáno
Všichni nebo wšichni znáte tu půvabnou "W" hru...V naší třídě vypuklo davové šílenství, omluvte prosím, nesprávná informace, Wofko nehraju a nikdy jsem nehrál. Takže je to jen taková představa týhle hry v mý mysli. Další (nyní poněkud nesmysluplný) Wéčko :)

Oficiální stránky World of Warcraft. Dva hráči Windows a Weeni209 právě měří své síly v počítačovém klání. Zápas je vyrovnaný - chvíli vítězí Weeni, pak překvapí Windows.JE to vyrovnaný souboj, ale nakonec Weeni209 porazí Windowse.

,,Wow! Ať žije Wofko!"
,,Chjo...jdi do Wofka, kvůli tobě jsem ztratil 20mincí! A za všechno může ta pitomá přezdívka!"
,,Výmluvy, výmluvy. Za to nemůžu, ne? Jsem prostě lepší Wofkoholik než ty!"
,,To jako nejsi! To nebyl fér souboj! Wofkaři ti nadržovali!"
,,Si to přiznej. Wofko hrát prostě neumíš!"
Hráč Windows offline.
Muhehe! Zase jsem naštvala jednom Wofmaniaka! A to to hraju po prvý! *potuleně se směje Weeni209...*
Najednou Blick a Weenin Pc má problém! Upozornění: Omlouváme se, systém Windows spadl. Odeslat zprávu o chybách?

Cha! To máš za to, ty mrcho!

Fandíme na zimáku!

13. května 2011 v 14:57 | Reina-sun |  Úplňkové nářky
A je tu můj další úplněk! Tentokráte vám popíši moje pocity i to jak moc se těším, až půjdu dnes po sborové zkoušce fandit Českým hokejistům na zimák! :)

Na sbotu si zazpíváme: I will follow him a nějaký lidovky na zítřejší zahajování lázeňské sezony. Zkouška bude jenomčtvrt hodiny, takže bychom hokej měly s Aný a Diou stihnout... Škoda jen, že Míška nemůže...:(

No nic, já jakožto zapřísáhlá fanynka hokeje a odpůrkyně fotbalu nesmím chybět na dnešním hokejovém "Mecheche" , kde budeme fandit ze všech sil! Už plánujem vlaješky na tváře, fandítka do rukou a jedeme! ČEŠIIIIIIIIIIIIIIIIII!!!!

JÁ ten hokej prostě miluju! Myslím, že o tomto sportu se ví ve všech možných galaxiích, protože tento ušlechtilý sport, je to pravé pro sdružování národa. Zvláště toho našeho!

Toť vše, dnes jen rychlý krátký zápisek, ab y se vědělo, že žiju!:)

Fandící a ovlaječkovaná
Reina-sun

Dešťové haiku

12. května 2011 v 16:54 | Reina-sun |  Haiku
Šeptají,
kapičky deště,
modlí se.

No řekněte, nehodí se pro dnešní den? Venku šedivo a ty kapičky deště opravdu šumí...Padají na listy, na lidi, kteří se před nimi snaží schovat. Ale nedaří se.
Celý svět pláče, slyz Zemi se ve vytrvalých proudech kropí k zemi a postihnou vše, co je v tu chvilku venku. Nemá slitování....ale mi taky nemá slitování nad přírodou. navážíme se do ní, ničíme ji, ale neuvědomujeme si, že někdy se může i Země naštvat.

Je až zvláštní, co mne může napadnout, když na nic nemyslím. Nemyslím na toho, koho musím odmítnout, protože po mně chce víc, než mu můžu dát...Nemyslím na kulturní deník, jehož termín odevzání se blíží, nemyslím na knihy, ačkoliv jsem v knihovně...
Nechávám volně plynout nápady a tu Hle! Vynoří se spásná myšlenka a já ji musím ihned zaznamenat nebo odletí nepoznána. Určitě to taky znáte. A když ji nestihnete zapsat či zakreslit odejde a vy máte pocit, že jste něco důležitého zameškali. To však není pro nikoho, kdo někdy psal třeba slohovku nic nového....Nemusí mít nutně blog...

I když je tu víc mých keců a myšlenek, přesto tento článek zařadím do rubriky Haiku. Nějak ji zanedbávám.

S pozdravem od deště
Reina-sun

Malounké odměny za Albion

11. května 2011 v 15:26 | Reina-sun |  Co se pořádalo/á
moc vám děkuji za vaše úchvatné, náramně čtivé a čtené články. Jsem ráda, že zrovna vy, mé dva velké vzory, jste se "rozhoupali" a tvořili. Dlouho jsem přemýšlela, jak se vám odvděčit. Nakonec jsem se rozhodla poslat oběma, ať už do vesmíru či do jiného okresu, také jedno chlupaťoučké, šimrající a miloučké "Něco".

Slečinka - budoucí majitelka Fantaghira

Miláček - v držení Stvořeníčka


Stručně o maličkém Něco: je chlupaté, aktivní, dobromyslné, přemýšlivé, inteligentní, střapaté a semtam zlomyslné.
Povahu má však laskavou a pokud mu nabídnete čepici jako pelech a kedlubnu, bude vám po celý život zavázáno.
Zapomeňte ovšem na kosmetické přípravky a různé sestřihy! S oblibou v noci pozoruje oblohu nebo vám sedává na rameni. Dožívají se padesáti světelných let a jejich domovem byla jemná mlhovina kdesi u Velkého Vozu.

Postava: Těžko říct, jak je vysoký, chvíli totiž nepostojí! Ale odhadem asi 30cm a váží jen pár gramů.

Našla jsem za postelí tři, přespávali tam asi měsíc. Jednoho si nechám - není ještě připraven cestovat. Avšak nemohu si nechat všechny, bůh ví, že jsem jako každý pozemšťan zahlcena věcmi a prací, tudíž bych jim nevěnovala potřebnou péči. Mimochodem Slečince jsou čtyři měcíce a Miláčkovi pět měsíců. ( Můj se jmenuje Mucík.)
Prosím, starejte se o ně dobře!

S důvěrou ve vaše schopnosti
Reina-sun

Kouzlo letních nocí

9. května 2011 v 14:56 | Reina-sun |  Je dáno
Tak jelikož jste mi tou aketou moc nepomohli (všechny možnosti mají po jednom hlasu), tak napíšu na víc variant. Bohužel mi přišly jen dva (i když krásné) články. Pochopitelně však může psát a tvořiti dále. :) Odměny se kapku zdrží, ale snad to moc nevadí :)

Love chaos - básnicky

5. května 2011 v 18:42 | Reina-sun |  Básničkosti
Tahla básnička je momentální. Vyjadřuje moje pocity i ten můj chaos. Někdy se nerýmuje, ale no a? Vypsala jsem se z toho, že v podstatě nevím, co mám dělat. Co by jste dělali vy, když se vám do cesty připletou dva kluci? Jeden je hrozně chytrej, milej...druhý nádherně tancuje (break) a má mne fakticky rád...Zatímco u prvního nevím na čem jsem, druhý mi dal nějakou jistotu... Bože!

Pardon už vás tu zahlcuji informacemi, příště mě musíte zarazit!
Snad se básnička někomu líbí i když je osobní...


Proč jsi takový?
Vždycky si tě představuji,
jak jsi nesmělý.
Nepoznáš, když na Tebe pikle kuji,
jsme si vůbec souzeni?

Jsi svůj a vtipálek,
nikdy nevím, na co právě myslíš,
třeba je to nový začátek...
Náš...

Tolik bych chtěla,
cítit tvou teplou dlaň na mém rameni,
jako když se naše těla na chemii dotkla.
Jsme si vůbec souzeni?

Smějem se spolu, hádáme se,
jednou jsi mne domů doprovodil,
pak když před partou kamarádů sejdem se,
nic jsi neprozradil.

Jsme si vůbec souzeni?
Kdo ví...
nepoví...
kdo neví,
neřekne.