Mám zase jezdit?

20. dubna 2011 v 16:33 | Reina-sun |  Úplňkové nářky
Někteří koňáci se musí divit, proč se na to vůbecx ptám, vždyť je to jasné...pro ně.
Já...mám v sobě poslední dobou takový chaos, že nevím. Ale puberta to snad není tu už mám za sebou (snad). Aby jste pochopili, co se snažím říci, tady to máte celé od začátku:

Bylo mi třináct let a milovala jsem koně. Kupovala jsem si ty předražené koňské časopisy a chtěla jsem jezdit. Za každou cenu. Jednoho dne se mi přání splnilo. V jedné volné farmě u chalupové vesnice Ch.H. mne učila mamčina kamarádka. Dokonce mi k Vánocům darovali jezdecké boty, helmu, bičík.... Zprvu mi to snad i docela šlo, zbožňovala jsem to. Zlomilo se to, když přišla zima. Sněhu bylo strašně moc a my chtěly zase projet koně (huculy). Začalo sněžit a foukal ledový vítr. Za chvíli jsem byla zmrzlá i přes rukavice, boty a tlusté kalhoty. A pak se to stalo: jela jsem klusem , v klídku přešla do kroku a najednou se mi udělalo zle. Zamotala se mi hlava. Doteď nevím z čeho, koník nebyl nijak vysoký. Ale nevolnost nepolevila, dokud jsem z Lindíka neslezla. Šla jsem ho odstrojit atd. a čekala na S. v autě. Od té doby jsem nenáviděla ježdění V ZIMĚ. Těšila jsem se až bude svítit sluníčko a bude teplo. To ale zima ještě zdaleka neskončila. Jednou se jely do jiné stáje, kde už byli velcí koně. Osedlaly jsme je a vyrazily , tentokráte ve třech párech. Měla jsem Áďu a nedostatečně jsem si utáhla sedlo. Koně před ní začali cválat a ona bez pobídky taky. No a co se nestalo - spadla jsem. Měla jsem helmu a spadla jsem do sněhu, jako do peřinky. Mohla jsem si za to sama, to jsem věděla, ale zase - fičel ledový vichr a sněžilo. A já prostě nedokázala zmrzlýma rukama sedlo dotáhnout. Tak jsme se vydaly zpět. Ale na koně jsem už ten den nenasedla, přitom mi nic nebylo. Pak jsem si dala pauzu, přesněji do jara. A zase jsem jezdila, ale cítila jsem, jak se můj vztah ke koním změnil. Už jsem je nezbožňovala a každá vyjížďka byla i pro mne i pro koně jistě traumatizující. Vyžadovala jsem naprostou poslušnost, jakmile koník udělal krok jinam nebo vybočil z cesty začala jsem panikařit. Nemohla jsem si vyjížďky užívat a už to bylo na nic. Přestala jsem...
Před pár dny jsem třídila nějaké časopisy a našla tam i ty o koních a začala jsem si je prohlížet. Četla jsem ty příběhy od čtenářů a najednou jsem chtěla být s koňmi. Hledám nějaké stáje v okolí a možná už mám adepta. Ale vůbec netuším, jak to řeknu rodičům. Byli dost zklamaní i z mých jiných průšvihů, takže nevím, jak se k tomu postaví. Určitě si to ale zaplatím sama.

Pokud by jste měli nějakou radu nebo věděli o nějakém ranči, kde učí jezdit blízko Mariánských Lázní, byla bych ráda.

Díky všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fantaghira Fantaghira | Web | 20. dubna 2011 v 19:04 | Reagovat

Nejhorší, co můžeš udělat po pádu z koně, je nenasednout. Teď to možná bude znít trochu drsně, ale pokud ti nic nebylo, tak tím spíš jsi měla znova nasednout. Jednak proto, že kůň nevyhraje - což je hlavně u mladých koní, aby se naučili, že tím, že shodí jezdce, nic nekončí - a jednak pro to, abys přemohla strach. Každý pád je nepříjemný. A po každém, byť sebemenším a sebehloupějším pádu tě na okamžik napadne, jestli bys neměla přestat, jestli je vážně nutné znovu nasednout. Ale to je ta chvíle, kdy musíš nasednout, protože když to neuděláš, tak ta myšlenka poroste spolu s tvým strachem. Věř mi, já jezdím v podstatě odmalička a měla jsem několik nehezkých pádů - s oblibou připomínám ten, kdy jsem koni udělala salto přes hlavu a přistála na svojí hlavě. A stejně jsem se pak na toho koně vydrápala. Sice už jsem na něm odmítala cválat, ale nenechala jsem ho vyhrát.
Pokud chceš znovu začít jezdit a pokud si myslíš, že na to máš, že po každém pádu se zvedneš a znova nasedneš, pak do toho jdi. Je to jako všechno jiné, musíš být trochu tvrdohlavá, aby to šlo. Ježdění na koni je krásné, sice občas bolí, ale jinak...
Budu držet palce, aby ti to s ježděním vyšlo. Škoda, že nebydlíš na Plzni-jihu, tam bych o možnosti ježdění věděla :-)
Trochu jsem se rozepsala, ale snad to nevadí. A nezapomeň, kdo nepadá, jako by nejezdil.

2 Reina-sun Reina-sun | Web | 20. dubna 2011 v 19:34 | Reagovat

[1]: Ano, moc dobře vím, že ihned po pádu máš znovu nasednout. Ale byly jsme tam tři. Mamčiny kámošky a já, no a ony jsou starší, jezdí déle. Řekly, ať už nenasedám. Neměla jsem je poslechnout, nechat se ovlivnit, ale tak nějak jsem předpokládala, že jsou starší, tím pádem zkušenější a rozumější.Co se stalo už zpět bohužel nedám... Díky moc za rady a za naději :) Moc si toho vážím.

3 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 21. dubna 2011 v 16:47 | Reagovat

"Každá minuta života strávená v sedle koně není promarněnou," řekl pan Winston Churchill a zavdal si ze své lahve skotské.
A měl pravdu. Škoda, že mám tak krátké tlapičky... tak nasedni i za mě, prosím!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama