Duben 2011

Albionská témata

30. dubna 2011 v 20:21 | Reina-sun |  Co se pořádalo/á
Znáte taky tu chvíli? Chvíli, kdy vás najednou napadne něco originálního, co by klidně mohlo být nadpisem nějakého úžasného literárního díla? Mě tato Chvilka právě navštívila.

VideoPoradna - Co, s čím, jak, proč

30. dubna 2011 v 18:13 | Reina-sun
Zdravím všechny návštěvníky tohoto blogu!

Nedávno se celkem rychle začala rozmáhat videa na Youtubku a video odpovědi. Rozhodla jsem se udělat Poradnu, protože nedávno se v mém životě vyskytl problém, se kterým jsem si nevěděla rady a neměla jsem nikoho, kdo by mi poradil.
Můžete mi do komentářů klást jakékoliv otázky (láska, škola, peníze, rodiče atd.) Budu se snažit vám pomoci. Věnuji se zájmově psychologii, takže se nebojte! Napsat klidně můžete i když máte nějaké problémy se svým tělem (sebepoškozování, anorexie atd.)
Výhodou je, že můžete naprosto anonymě svěřit své problémy. Okolí se to nemusí dozvědět a vy bude moci jít klidně spát. Nebo - pokud nechcete, abych vaše problémy publikovala formou videí - se můžeme domluvit na soukromém on-line sezení ( přes ICQ, Skype apod.)

Já osobně preferuji spíše ICQové a Blogové ozhovory. Na výslovný požadavek udělám i video :)

Takže pokud máte opravdu nějaký problém a zaujalo vás to, napište prosím do komentářů :

1) Nick + blog
2) Čeho se týká problém?
3)Typ sezení? (video, po icq či chatu)
4)Jaké dny máte čas?

Nezapomeňte!
Každý problém se dá řešit!
Požádání o radu nebolí!

So...The End and a new Begin

28. dubna 2011 v 14:20 | Reina-sun |  Úplňkové nářky
Zdravím všecky! Ale mnohem více ty, kteří se taky ty tři dny mučili s příjimačkama :)
Něco o nich: Mám přihlášky na 3 školy...2x Gymnázium (jedno jazykový) a jako třetí obchodku. Na jazykový mne zatím nepřijali :/ A zbytek ještě nevim.

No uvidíme...Momentálně jsem docela happy, protože si píšu s jedním fajnovým/milým/hezkým klučinou. Máme společný hlavně jedno - tancování (hip hop, break) Celkem mi zvedá sebevědomí jako :) Ale některý jeho otázky mne vážně udivují....no nic. Dneska jenom krátký článeček nemám ani chuť či čas se nějak rozepisovat.

Zatím, vy, všichni :)

U-we-tsi-a-ge-ya

26. dubna 2011 v 18:50 | Reina-sun |  Je dáno
Další "inteligentní" příběh s UUUUUUUUUUUUUU se pase na loUce U bezU spolu s Malým stvořením..



Pomatená

24. dubna 2011 v 18:38 | Reina-sun |  Básničkosti
Stvořeno dnes při vyndavání nádobí z myčky. Slova mi šla sama na mysl, ani jsem se nemusela příliš namáhat. Mně se básnička celkem líbí - hodně líbí. Jistě mohla by být lepší a delší, ale já to tak chci nechat.
Nevím, kdo z vás to ocení, ale mně se moc ulevilo, po jejím přepsání na papír do Pc. Je upřímná...

Všude kolem plynou řeky,
poklidně,
Ty stojíš a ptáš se :
,,Proč jsou neklidné?"

Všude kolem plynou řeky,
nevinně,
Ty stojíš a ptáš se:
,,Proč jsou jak ďáblové?"

Všude kolem plynou řeky,
bezbranně,
Ty stojíš a ptáš se:
,,Proč za všechno můžete?"

Kulatá láska k Zeměkouli

22. dubna 2011 v 12:19 | Reina-sun |  Je dáno
Na počest Mrňavého chlupáče z Alfy vzniká tento článeček.

Tímto mu děkuji,
že mi neustále dodává nápady :)

Myslím, má láska k Zemi je poněkud zaoblená. MIluji Zemi jako planetku, jako matku všeho živého. Nenávidím ji, protože dala život i takovým hovadům, kteří páchají jenom zlo a hnusy. Avšak ráda ji mám :)

Den Země. Nedalo mi to, abych nevyhledala na Wikince a nezačetla ses do historie tohoto dne. Údajně má být ,,jen" ekologický. Pročpak? Mně se zdá pěkné jeden den v roce obětovat Zemi a přírodě, proč bychom nedali najevo svou vděčnost a Lásku, s velkým L?
Také jsem se dočetla, že nějaký inteligent chce změnit datum! Den Země má být, podle JEHO teorie, až na letní slunovrat! A to se mi nelíbí! Naopak jsem ráda, že je to duben, protože příroda se teprve budí, začínají bujet lístečky a celý svět je naplňen optimistickou náladou. Všude kolem je čerstvý vzduch a svěží zelenkavá. Podle mě lepší než se v červnu opékat na rožni a něco slavit. To spíš většina lidí zůstane v chládku doma, což?

A teď mne zaujal odkaz na Vlajku Země, kouknu a co nevidím! Jen modrou plochu se Zeměkoulí. Tedy, čekala jsem něco víc...Přesto ji sem dám, avšak upravila jsem ji podle svého....

Když tak nad tím přemýšlím, Zemi musí mít rád každý...Každý má přeci rád svůj domov, ať už je to Souhvězdí Úsměvů, Země nebo Pluto. Já jsem Mé ZEMI (hlavně quinejsko-japonské části) moc vděčná, že jsem a budu. A děkuji též za laskavý přístup ke všem živým tvorečkům. Děkuji za všechno a za všechny, které jsem poznala a upřímně doufám, že mi dáš, Má Země, ještě spoustu možností a prostoru pro mé tužby a přání...

Hip, hip, hurá!

Mám zase jezdit?

20. dubna 2011 v 16:33 | Reina-sun |  Úplňkové nářky
Někteří koňáci se musí divit, proč se na to vůbecx ptám, vždyť je to jasné...pro ně.
Já...mám v sobě poslední dobou takový chaos, že nevím. Ale puberta to snad není tu už mám za sebou (snad). Aby jste pochopili, co se snažím říci, tady to máte celé od začátku:

Bylo mi třináct let a milovala jsem koně. Kupovala jsem si ty předražené koňské časopisy a chtěla jsem jezdit. Za každou cenu. Jednoho dne se mi přání splnilo. V jedné volné farmě u chalupové vesnice Ch.H. mne učila mamčina kamarádka. Dokonce mi k Vánocům darovali jezdecké boty, helmu, bičík.... Zprvu mi to snad i docela šlo, zbožňovala jsem to. Zlomilo se to, když přišla zima. Sněhu bylo strašně moc a my chtěly zase projet koně (huculy). Začalo sněžit a foukal ledový vítr. Za chvíli jsem byla zmrzlá i přes rukavice, boty a tlusté kalhoty. A pak se to stalo: jela jsem klusem , v klídku přešla do kroku a najednou se mi udělalo zle. Zamotala se mi hlava. Doteď nevím z čeho, koník nebyl nijak vysoký. Ale nevolnost nepolevila, dokud jsem z Lindíka neslezla. Šla jsem ho odstrojit atd. a čekala na S. v autě. Od té doby jsem nenáviděla ježdění V ZIMĚ. Těšila jsem se až bude svítit sluníčko a bude teplo. To ale zima ještě zdaleka neskončila. Jednou se jely do jiné stáje, kde už byli velcí koně. Osedlaly jsme je a vyrazily , tentokráte ve třech párech. Měla jsem Áďu a nedostatečně jsem si utáhla sedlo. Koně před ní začali cválat a ona bez pobídky taky. No a co se nestalo - spadla jsem. Měla jsem helmu a spadla jsem do sněhu, jako do peřinky. Mohla jsem si za to sama, to jsem věděla, ale zase - fičel ledový vichr a sněžilo. A já prostě nedokázala zmrzlýma rukama sedlo dotáhnout. Tak jsme se vydaly zpět. Ale na koně jsem už ten den nenasedla, přitom mi nic nebylo. Pak jsem si dala pauzu, přesněji do jara. A zase jsem jezdila, ale cítila jsem, jak se můj vztah ke koním změnil. Už jsem je nezbožňovala a každá vyjížďka byla i pro mne i pro koně jistě traumatizující. Vyžadovala jsem naprostou poslušnost, jakmile koník udělal krok jinam nebo vybočil z cesty začala jsem panikařit. Nemohla jsem si vyjížďky užívat a už to bylo na nic. Přestala jsem...
Před pár dny jsem třídila nějaké časopisy a našla tam i ty o koních a začala jsem si je prohlížet. Četla jsem ty příběhy od čtenářů a najednou jsem chtěla být s koňmi. Hledám nějaké stáje v okolí a možná už mám adepta. Ale vůbec netuším, jak to řeknu rodičům. Byli dost zklamaní i z mých jiných průšvihů, takže nevím, jak se k tomu postaví. Určitě si to ale zaplatím sama.

Pokud by jste měli nějakou radu nebo věděli o nějakém ranči, kde učí jezdit blízko Mariánských Lázní, byla bych ráda.

Díky všem

Maššššinka aneb špenátku vař

17. dubna 2011 v 16:06 | Reina-sun |  Je dáno
Opět tu mám něco pro milovníky Abecedy!





Ta hrůza, děs! Mašinka jede! Veze vagony plné špenátu! Špenát se v nich převaluje šustí, šepotá a supí.
Pára je vypuštěna.
Ze dveří se valí špenátová břečka, kdo ho zastaví? S mohutným "šššššššššš" se šine přes celý peron až na koleje. Přes koleje až do šiškové aleje. Zde pobíhá šišlavá Šárka s malým psem Špuntem. Šárka už zmerčila špenát, zavřeštěla a rozběhla se k nedalekému svahu. Než se stačil Špuntík rozkoukat, už vězel po kolena ve špenátě. Lepí se na tlapičky a zdržuje ho, co může. Z mírumilovného Špunta se rázem stává agresivní bestie. Štěká, kouše, vrčí, drápe - chudák špenátek!
Lekl se rozštěkaného hafana. Zpomalí až zastaví se úplně.

Špetát se dává na ústup. Ještě ke všemu přiběhly ševcovi děti se Šárkou v čele a nastala mela. Děti hážou šišky na špenát, který hrůzou zapomněl šeptat. Obrací se a pádí zpátky do bezpečí, do mašinky. Tak, tak to stihnul - mašinka už štiplavě kouří a houká.

Mašinka odjela.

Po špenátu zůstala jen špenátově zelená cesta. Ševcovi děti se Špuntem odklízí zbytky špenátu.
,,Ty pošlem Pepkovi do Štokholmu!"

Barvy. Pro nás normální.

17. dubna 2011 v 15:10 | Reina-sun |  Na Téma
Je tu další neděle a s ní i TT. Strašně to utíká! Jen považte, že za necelých čtrnáct dní mám příjmačy. Sakriš!
No, TT jsou barvy. Původně jsem měla v plánu vymyslet něco jako příběh, ale to by nebylo moc záživné. Navíc tahle rubrika je pro mě, abych zaznamenávala svoje názory.
So...




Tlapky zanechaly: Zfetovanou žábu a upíří lišku

13. dubna 2011 v 19:31 | Reina-sun |  Otisky mých tlapek
Teď vám asi budu připadat jako silně nevyrovnaná a mírně nenormální osoba. I když moment - to já jsem.
Určitě vám vrtá hlavou proč tytonázvy, ale jakmile sjedete dolů a mrknete na mé čmáranice bude vám to jasné.

Takhle to vypadá, když člověk (já) nemá rád fyziku.

Lištička... :D Mně připadá roztomilá.. (vážně jsem zvrácená)

Kapišku mázlý....(název vymyslela T. - vzniklo to trochu náhodou :))

Démoní láska

10. dubna 2011 v 18:19 | Reina-sun |  Krátkosti



Po dlouhé době jsem se nechala inspirovat skvostnými dílky Fantaghiry a Fairy. Ovšem ta má hruzostrašnost se s jejich výtvory nedá srovnat. Tady tedy máte mou představu, jak asi vypadá milostný vztah mezi andělem a démonem


Díval se do zrcadla. Odráželo se v něm jeho hnědé, šupinaté tělo a matně se lesklo ve svitu pochodní, které osvětlovaly tmavou místnost. Ocasem nervózně švihal ze strany na stranu, však proč? Byl tu sám, zdánlivě neměl žádný důvod k rozrušení. Ale jen zdánlivě. Věděl, že přijde. Zatím se nikdy nezpozdila - ještě pár minut.
Už je tu. Cítí její přítomnost,když otáčí svou neforemnou hlavu se špičatýma ušima směrem ke dveřím. Obě masivní křídla se otevírají a dovnitř vchází dívka, anděl. Vlnité blonďaté vlásky lemují skoro křídově bílý obličej. Její světlounce modré oči se na něj upírají a on z nich čte jediné: touhu.
Nic neřeknou, nepotřebují slova. Navzájem se na sebe vrhnou a ve vlně vášně se políbí. Za malou chvíli nevydrží jemná hedvábná látka jejích šatů nápor démonových nehtů a jemně sklouznou po jejím těle. Je nádherná. Povalí ji na zem a lačně přejíždí svými dlouhými nehty po tomto božském těle až po nich zůstávají v bílé pokožce tmavě rudé rýhy. Její ruce však dělají to samé a pomalu ale jistě se blíží k něčemu, co ještě zbylo z démonovy lidskosti. Jemně pohladí hebkými dlaněmi démonův úd. Zatímco on jí laská ňadra ona pomalu hladí celé jeho tělo. Po chvilce přestane. On ji začne laskat v klíně a andělovi unikne ze rtů tichý vzdech. Chtějí se navzájem a vzápětí jsou jejich tužby splněny. Démon vyplňuje každičký kousek jejího klínu. Oba vzdychají a zrychlují tempo. Pak zůstanou vyčerpaně ležet na zemi.

Nemůže spát.
To je ironie, anděl páchá hříchy s pekelným stvořením.
Je to už pátá noc, co spolu leží vedle sebe a náruživě se k sobě tisknou.

Nikdo tu není. Jen párek netopýrů občas přelétne nad jejich těly. Tak rozdílní. Nádherná dívka s bělostnými křídly a démon s temnotou v pekelných očích.

Nebe, peklo, ráj....?

7. dubna 2011 v 16:59 | Reina-sun |  Na Téma
Četla jsem už mnoho článků na TT: Peklo, některé názorové jiné i povídkové. Každopádně jsem z toho vyvodila několik závěrů:
1) Většina si myslí, že jsou v pekle čerti
A jak to víte? Nikdy jsme tam nebyli, takže nemůžeme čerty ani vyvrátit ani s nimi souhlasit. Ale moc roztomilí asi nebudou. Žádní roztomiloučcí chlapečci s růžkama a ocáskem. Taky určitě nemají heboučkou srst. Podle mne v pekle nejsou čertíci, pravděodobnější jsou démoni ( kříženci čerta s lidmi). Ale,co já vím?

2) Peklo je lepší než nebe
Nemělo by náhodou být peklo trest? Plné bolesti? Je asi přehnané představit si, jak do nás píchají vidlemi, ale taky se to nedá přirovnat k lázním, což? Peklo je a bude pro malé děti věčná hrozba. I větší (viz. můj bratránek) mají z prosince respekt. Sice se chvástají, že se nebojí, že peklo ani čerti neexistují apod. Ve finále se jim však klepou kolena nejvíc. Já bych peklo nevolila.

Dále mne zajímá, proč je červená spojena právě s peklem? Možná, to bude tím, že je to i barva krve. Že by byla taková souvislost? Bílá jako andělská je jasná. Barva čistoty, nevinnosti. Ale rudá...
Kdybych měla rozdělit lidi ve svém okolí, kteří by měli do nebe a kteří do pekla, většina by šla do nebe. Jsou tu ovšem taková individua, které nemůže nikdo ani cítit (např. J., I. a L. či T.)

Jakou mám představu o pekle? TO je těžká otázkA. uRČITĚ TAM NEJSOU ŽÁDNÝ kotle, ve kterých se vaří duše. Ne, to jistě ne. Ale bolest je přítomna určitě. Stejně jako černá a rudá barva. Překvapivé? :) Rozhodně bych tam nechtěla skončit, možná jako na exkurzi - to bych tam šla, ale jinak? Né děkuji! :)