Buď superhrdinou dneška!

Dnes v 15:21 | Reina-sun |  Na Téma
Hrdinů je i v dnešní době (ač se to někdy nezdá) velká spousta. Kouzlo je v tom, že ti největší hrdinové nejsou zvěčnění na stránkách komiksů, nepíší se na ně ódy a to, že zachraňují svět, zůstává takřka bez povšimnutí. To je totiž hrdinství. Nezištně, tiše pomáhat, zapsat se někomu do života a v dobrém ho ovlivnit. Správný hrdina nepotřebuje fanfáry, stačí mu třeba úsměv nebo drobné a nesmělé: ,,Děkuju." Někdy se ani toho nedočká, ale v sobě cítí a ví, že udělal správně.
V tomto článku se chci věnovat těm, kteří pro záchranu života cizího člověka obětují kus sebe.
 

Comeback a není to seriál

Pondělí v 23:45 | Reina-sun
No nazdar!
Vypadá to, že se Reina vrací na staré známé dobré místečkov blogerských vodách! Po dvou letech! Je to vůbec možné? Je jisté pouze to, že možné je všechno.

Tady to vypadá. Což o to, už jsem tu trošku zametla, prach utřela, naklepala polštáře a uvelebila se ve svém hnízdečku. Ještě tu ále stále chyběl čerstvý vánek v podobě čehosi psaného. Tak sem tedy začínám foukat a přinášet novinky.
Nejdřív zmíním, co se změnilo. Já. Ty jo, taková drobnost.

Za:
1) vyrostla jsem. Obrazně řečeno, co do výšky se toho zase moc nezměnilo. Vlastně nic.
2) jsem teď zodpovědná vysokoškolačka. WoW. Proto často prokrastinuju. Samozřejmě ve zkouškovém, za co mě máte?!
3) mám stále plný diář. Víc než obvykle. A to je, co říct. Někdy se divím, že ještě žiju. Ale baví mě to. Taky proto to dělám, mám pak pocit, že jsem ten den skutečně prožila.
4) zase hraju volleyball. A cvičím jógu. A chodím tančit.
5) léta trávím na praxích po nemocnicích, ambulancích a rehabiliťákách. Nemám prázdniny. Když už je mám, jedu na jazykový tábor lektořit.
6) získala jsem druhou sestru. Nevlastní, stejně starou. Jmenovkyni té malé.
7) piju kávu. Ráda, pravidelně. To je zatím to nejdůležitejší, co mě VŠ naučila.
8) chodím pozdě spát, jsem sova - není změněno.
9) daruji krev. Jsem taktéž v registru dárců kostní dřeně. Plasma je samozřejmostí.

Kdyžtak nad tím přemýšlím, proč se sem chci vůbec vracet? Už takhle mám málo času, natož ještě sepisovat nějaké smysluplné slohy. Tento blog je jedno z mála míst, kde se cítím ve své lůži. Kde se za své názory nestydím (ani za staré články). Prostě ke mně patří. Je to můj domov. Domov, který získává větší význam právě teď, kdy jiný nemám. Nepočítám pražský byt, ani pokoj, kde jsem vyrůstala, ani současný dům, kde přebývám, když jednou za čas zavítám do rodné vísky. Všem říkám ,,doma", aby to bylo jednodušší, ale skutečně se necítím nikde. Jenom tady.

Tak mě tu máte. Zase. Uvidíme, na jak dlouho :D


Staronová,
Reina-sun

Lachjoga

14. dubna 2015 v 22:06 | Reina-sun |  Na Téma
Ti z vás, co jsou trošku zběhlí v cizích jazycích, zejména v němčině, už trochu ví, o čem tu budu psát. Radši dodatková vysvětlující větička, aby bylo vše uvedeno na pravou míru a neměřilo se dvojím metrem.
Lachjoga je česky Jóga smíchu. (Ha, už chápeme souvislost s TT?)
Měla jsem tu čest navštívit jednu březnovou neděli hodinu jógy smíchu v čele se smíchilologem Janem Kindlem. Ano, existuje na to slovo :D

Jóga smíchu kombinuje jógové dýchání s tzv. smíchocviky a jejím účelem je relaxace, uvolnění celého těla i mysli, smání se ničemu - žádné vtipy, jen šíření pozitivní emoce celou skupinou. Hodiny smíchu se uskutečňují v dopoledních hodinách od 10 hodin se skupinou cca 10 lidí (minimální počet je 5) primárně v Karlových Varech, ale lze uspořádat i kurzy v jiných městech, jako tomu bylo v mém případě.

OSsobně můžu říci, že mě tato jóga či yoga naprosto uchvátila. Během hodiny jsme se smáli naprosto přirozeně a ke konci jsme se prostě nedali zastavit. Nutno říct, že se to dopoledne sešla skvělá skupina lidí, kde se každý smál svým přirozeným smíchem. Po hodině nás pěkně bolela bránice, proto se zařazuje právě jógové dýchání, které tělo uklidní a bránici na chvilku uvolní. Ono tototiž smích vyplavuje do těla endorfiny, ale při ,,předávkováním" se to může vyvlot pocity úzkosti. A to k relaxaci moc nepasuje.

A důležité! Pokud se rozhodnete hodiny zúčastnit, prosím vás, jděte tam s tím, že se chcete smát. U nás na hodině byl totiž jeden kluk, který tam zcela očividně neby dobrovolně a s cílem zasmát se. Takže se celou dobu snad ani jednou nezasmál a pokud ano, tak jako pro veřejnost.
On není smích jako smích. Smícha kultivovaný, k málokdy pořádně zapojíme bránici. Smích kultivovaný, který ukazujeme na veřejnosti, nepramení od srdce a také nepoužíváme pořádně bránici. Kdežto když se smějeme doma úplně uvolněně, zní to vždycky tak trochu vtipně - a to je na hodinách velice žádoucí. Za prvé zvláštní smích rozroudí energii a poslouží jako první vlna obré nálady. A pak už se rozjedete také.

Takže pokud chcete zkusit něco nového a zároveň se uvolnit, Lachjóga je skvělá příležitost!

Vysmátá Reina-sun
 


Páteční Pátá Pecha Kucha

22. března 2015 v 23:30 | Reina-sun |  Úplňkové nářky
Jelikož moje spolužačka a kamarádka D. organizovala v Mariánských Lázních se spolkem Švihák akci s názvem Pecha Kucha Night 5 a básnila o tom už snad půl roku dopředu (vznikaly ódy, sonety i haiku, ačkoliv D. je spíš na malbu), byl můj plán na páteční večer jasný. Akce se konala v našem místním kině Slavia a na programu bylo dvanáct účinkujících. Těm, kdo neví, co Pecha obnáší, věnuji krátké vysvětlení.



--- 12 účinkujících umělců + jejich tvorba a projekty + prezentace na 20 slidů + 1 slide omezen na 20 vteřin + improvizace ---

To jsem se nějak rozkecala! Vystoupení každého umělce tedy trvalo cca 6 a půl minuty a občas to vypadalo jako ve škole, kdy prezentace sice je, ale odevzdaná pozdě a mnohdy si člověk ani nepamatuje, co tam na ty slidy sakra dával za blbosti :D Což vedlo k vtipným situacím, kdy předvádějí měli připravený dlouhý monolog, ale po pár větách museli zaimprovizovat, protože ti oškliví technici přeskočili dál.

Za celý večer se představily i zvláštní a osobité styly komentování prezentací, uvedu moderní cirkusovou skupinu Žonglér o.s., jejíž zástupkyně mluvila do připevněného mikrofonu ve velice zvláštních polohách např. v sedě na nohách ležícího partnera (což by nebylo nic extra), ale i hlavou dolů. Obdiv a respekt. Nebo třeba EPOS 257, jehož identita není známá a neodhalil ji ani na představení, což vyvolalo opar záhadnosti a tajemného očekávání.
Samozřejmě, jak to bývá, zapracovala u některých nervozita, někteří byli horší a někteří lepší. Zmíním tvorbu Moniky Lepschy, která mne uchvátila jak nápadem na boty z rybí kůže, tak více botami v jednom. Michala Kohúta, který svým lehkým humorem a ztřeštěnými nápady rozesmál celý sál. Ne vážně, koho by napadlo hrát na klavír střelbou z pistole, zkonstruovat urnu na raketový pohon, takže obřad rozprášení byl během tří vteřin hotov, vymalovat pokoj barvičkami alias opět raketkami nebo zkonstruovat fotoaparát, který fotí, když mrknete. A skvělí byli také Posedlí, kteří jsou posedlí posedy a mají je, jak říkají, opravdu rádi.

Opravdu jsem si svojí první Pechu užila (a nemohlo za to jenom vynikající občerstvení) (hmm, ty hermelínový záviny...) Nakonec završeno afterparty, kde vystoupil další z účinkujících - rapper Vladimir 518. Překvapivě měl v našem miniměstě hodně fanoušků, klub byl plný, na pití se čekalo.
Já...to nechápu. Nikdy nepochopím, co na rapu máte. Písničky by se měli označovat souzvukem nesrozumitelných slov za naprosto nerytmického skřeku pultovýho tuc tuc. Nic proti nikomu, ale asi na to nemám buňky. Až po několika panácích jsem uznala za snesitelnou "souzvuk nesrozumitelných slov za naprosto nerytmického skřeku pultovýho tuc tuc" Já to říkal. Ale to nejspíš jenom kvůli tomu chlastu a pokročilé noční hodině.
Nicméně, Vladimir měl úspěch - to mu přeju. Ale zůstanu u klasického ,,umění", kde se zpívá a zpěvák musí mít něco. Talent, neobvyklý hlas, chytlavou melodii. Takže díky koncertu mi v sobotu ráno pěkně bušilo v hlavě. Díky za rap. Ave.


Reina-sun

Tulipány 1000x jinak

14. března 2015 v 21:03 | Reina-sun |  Mapuji očima
Květiny jsou vděčným objektem k focení. Nereptají, nestydí se (i když občas předstírají rozpaky) a umí se zatvářit, takže pokud jste jhako já fotograf ve velikých uvozovkách, květiny jsou dobrá volba.
Jenže čarokrásná poupátka stále ne a ne vyrašit ze země a oznámit nám příchod jara, což bych velice ocenila. Jenže ony si dávají na čas! Jaro pořád oddaluje svůj příchod, dělá drahoty a počasí ho v tom ještě podporuje! Tak já otevřu okno a vpustím dovnitř alespoň vzdálený závan jarní nálady, co vy na to?


Líbí se mi ten pyl na okvětním lístku...





I když už si myslíte, že tulipány tulivé důvěrně znáte, není tomu tak. Nikdy nevíte, zda nějaký z nich neskrývá tajemnou modrou skvrnu uprostřed květu...

A proto jsou tak jedinečné. Milionkrát zachycené a přesto...

Reina-sun


3# ,,Báseň" s povinnými prvky

12. února 2015 v 20:07 | Reina-sun |  Hřejivá výzva
Hlásím se! A podávám nepřímý report z maturního poveselí. Ó, ano, maturák je za mnou. A že jsem si ho užila! Představte si: krásné modré splývavé šaty s aplikovanou bílou květinovou krajkou s kamínky, které mi dělají krásný pas. Blonďaté vlasy polorozpuštěné v záplavách kudrlin až na záda přecházející od blonďaté přes špinavou blond až k nejtmavšímu odstínu vespodu. K tomu všemu patřil rozzářený úsměv - prostě jsem si nemohla pomoct a tlemila se na všechno a na všechny celý večer. Vážně jsem si připadala krásná...

Další, co oznamuji, je splnění 3. úkolu Hřejivé výzvy. Zadání: báseň s povinnými slovy: modrá, nedůvěra, polovina, brnknout



Skokan nad propastí stojí,
hvízdavý větrný vzdech padá
a tmavomodrá hlubina se k němu kloní,
nelétá.

V polovině přemýšlení,
jak svůj život vzdát,
nezastavíš na znamení
příliš rozjetý vlak.

,,Nevěříš mi? "
kvílívý nářek nese se šerem,
,,Na nervy mi brnká tvá sprostá nedůvěra, skočím!"

Kámen ve tvaru lidského těla
k zemi se řítí,
hloupá jsi byla,
žes nevěřila.

No, sebekriticky musím poznamenat, že básni se to podobá jenom v členění :D Ale což, básník jsem nikdy nebyla.

Vymaturákovaná a vytlemená
Reinička-Sun ;)

2# Příběh předmětu z mého pokoje

4. února 2015 v 21:56 | Reina-sun |  Hřejivá výzva
Jediná věc, která v mém pokoji vypadá trochu starožitně. Jediná věc, ke které mám největší citový vztah i přesto, že praktičnost se blíží nule. Zvonečky.


Jsou krásné, jsou jedinečné a především jsou vyráběné i dávané z lásky a náklonnosti. Zvonečky jsou vlastně jedním předmětem z omšelého kovu z krásnými rytinami na povrchu. Jsou o větší kapánek menší než je délka mého ukazováčku (měřeno od nehtu až po palcovou mezeru). Patří jim čestná pozice na mém repráku, aby se vědělo. Když rozsvítím každoroční svíčku za dědu a položím ji přímo před zvonky, tlumené světlo plamínku začně skotačit po jejich drsném povrchu. Tančí, hopsá a naprosto popírá zákony odrazu a lomu. A když pak při tom posvátném rozjímání proloženým četbou sto let starého vydání Starých pověstí českých zatoužím po poslechu lahodné hudby, zakývu rukou a dvě matičky na drátku s důrazem na první tón třesknou o stěnu zvonků.
Jsou ručně dělané a je to vidět. Už ta zmíněná matice jako srdce zvonu působí amatérsky, ale je to přesně dědův styl. Jeho styl technicky zdatného vynálezce, který měl vždy laskavé slovo a přes clonu přísnosti byla uvnitř jenom laskavost a nekonečná láska ke všemu živému. Děkuji, dědo, za zvonky, které mi tě trochu bolestně připomínají, díky za to, žes mě naučil lézt po stromech a trochu se vyznat ve skládání dřeva. Bohužel, život není večný, ale kov prozatím ano a tak pokaždé, když rozkývu jádra zvonků, slyším tvůj sametový hlas a praskání ohně v krbu...

***
Tím je splněn druhý úkol ve výzvě.

Nostalgicky vzpomínající
Reina-sun

Bude další Osvětim?

27. ledna 2015 v 22:32 | Reina-sun |  Na Téma
Dnešní den je významný. Je to den 70. výročí od osvobození Osvětimského koncentračního tábora. Je to den ukončení zločinů proti lidskosti, vzpomínání na oběti nacistů a projevení solidarity přeživším obětem.
Dnešek se nejvíce rozebíral v Polsku a v Německu (kde se k nacistickým zločinům vyjádřila i kancléřka Angela Merkel), ale i v Čechách žije touto ,,kauzou" většina novin.
Myslím, že nemusím šílené, nehumánní podmínky v Osvětimi popisovat, koneckonců je spousta knih, dokumentů i zpovědí na toto téma. Ale pár vět si neodpustím. Chodící holohlavé kostry v pruhovaných mundúrech, kteří dřou do úmoru, dostávají pouze shnilé potraviny. Ubikace pro stovky lidí, kde je vzdych prosycen viry a zárodky nemocí. Čísla tmavě modré barvy vyražená na pažích vězňů, zástupy jdoucí na okamžitou smrt... Zatímco celá Evropa vidí obrázek pracovníků, jak se smějí do foťáku a dobrovolně pracují na společné věci. A tak dále.

Ne, smyslem tohoto článku je vzpomenout, ačkoliv jsem to díkybohu nezažila. A taky vyjádřit naději, že se tohle už nebude opakovat...ale kdoví, lidé jsou pořád stejní a neschopní poučit se ze svých chyb. Nebo?

Ano a taky něco k zamyšlení: Někdo tvrdí, že se takřka nic nezměnilo - že Židé jsou stále terčem urážek, útoků a bojí se žít v Evropě. A že podobné urážení Židů, Romů a Muslimů spěje znovu k Osvětimi. Je na tom něco pravdy? Vždyť někteří radikálové přímo ohrožují životy našeho národa a blízkých a my je pouze chráníme. Ale nemysleli si Němci (alespoň ti obyčejní), že dělají to samé? Všechno jen proto, že jim to pěkně vtloukali do hlavy.

Ave a nezapomeňte -
Arbeit macht frei!

Reina-sun

P.S. Oni je opravdu osvobodili...ale ne způsobem, jakým si oběti svůj odchod z tohoto světa představovaly...

1# Místo, které miluji

22. ledna 2015 v 21:15 | Reina-sun |  Hřejivá výzva
Hřejivá výzva, Téma 1 .

***


Tisíce hlasů splývají v jedno dlouhé, rozmanité šelestění. Každý lísteček z hráškově zelené jarní klendby nad mou hlavou předává svá drobounká tajemství větru, který se s nimi mazlí, pohrává a dovádí, aby se zanedlouho opotřebovaná a skleslá snesla na zem, kde je pohřbí lidské kroky. Už se těším až toho budu opět součástí.

Při výstupu už neváhala ani chvilku, proč taky. Mé široké, silné věte má hluboce vtisklé do paměti. Zadýchala se, ale spíš než námahou, zapracovalo vzrušení, touha po výškách a mladická dychtivost, co zahlcuje smysly a člověk nevnímá nic krom cíle své cesty.
Už je tu usazená v poslední rozsoše až téměř na špici rozkladité koruny. Slastně vydechne, rozhlédne se do kraje a užívá si ten pocit svrchovanosti - vidí celý kus světa jako pokaždé, když navštíví mou korunu. Jako pokaždé jemně pohladí pahýl, který tu zbyl po zásahu blesku a šeptne: ,,Prozraď mi další..." A tak šeptám tajemství svá, tajemství procházejících milenců i dovádějících dětí a starců, kterým život již protekl mezi prsty. Ona sedí, naslouchá se zavřenýma očima, dešifruje brebentění rozdováděných ratolestí i mých vnoučků lístečků, které se navzájem překřikují. Zdá se to jako chaos a šílený hluk, ale moc dobře vím, že pro Ni je to terapie po dlouhém dni. A ono rozumí a ví.

Dvě hodiny v koruně stromu utekly během mžiku. Čas ubíhá hned jinak, když je člověk ukryt v koruně stromů a má tudíž pocit soukromí. Ta zeleň a silný kmen, co nabíjí energií. Větřík, který příjemně chladí, slunce prosvítající skrz lístky, které nepálí, ale mile hřeje.
Když odcházím, naposledy přejedu po drsném kmeni, zakloním hlavu a svůj pohled věnuji svému oblíbenému místu - místu, které miluji nadevšechna místa.

***

Pokud vás zajímá, co je Hřejivá výzva, klikněte na odkaz v první větě tohoto článku ;)

A jaké je to vaše oblíbené místo? ;)
Reina-sun

Maturita a Něco

19. ledna 2015 v 22:12 | Reina-sun |  Úplňkové nářky
Haleluja, ave!
Tak konečně jsem se dokopala ke stvoření Čehosi. Prostě maturita za pát měsíců, buzerace od učitelů (jasně pro naše dobro) a když už mám chvíli klid, jsem psychicky tak na dně, že nejsem schopná složit dohromady větu natož článek o Něčem. A když vám v hlavě schází nápad na Něco, je jasné, že z toho nic nebude, jelikož když na Něco nemyslíte, nemůžete to přenést na papír, jakožto ani na virtuální stránku. (Normálně jsem se odnaučila psát na klávesnici! Tolik překlepů v jednom slově jsem v životě neviděla! :D)


Poslední dobou mám pocit, že mi někdo vyndal mozek z hlavy, prachsprostě ho znásilnil a vložil zpět jakoby nic. A tento problém nemám sama. Lze to vystihnout dvěma slovy - total exhausted (totálně vyčerpaná). Ten stav, kdy tělo by mohlo běhat kolečka na olympijském stadionu, ale psychika na to prostě nemá.
Jediné, co pomáhá, je pohyb. Prostě se od těch knížek zvednout (ještě jsem se nezačala na tu velkou zkoušku učit, ale stejně u něčeho pořád sedím) a jít na zumbu nebo na ay-fly nebo jenom do parku.

Mein Gott, to zní všecičko tak šíleně depresivně! (Jak mi to krásně zapadá do konceptu dnešního dne - viz nejdepresivnější den ledna.) Ale zrovna dneska jsem úplně v pohodě - nejspíš za to může volnější režim ve škole a zítřejší budoucí absence ♥ Budou testy profesní orientace - to jsem upřímně zvědavá, co jim tam o mně vyjde :D

Už píšu nesmysly. Na to, že je povídám, jsem si už zvykla, ale že je musím i psát... Mám dost. Nejspíš potřebuju vypnout.

Tak já se jdu vypnout a ostatní nech se nezblázní...

Vyplivaná
Reina-sun

p.S. Zdroj

Kam dál